Tímto neodvolatelným zvoláním zahájila SNG v Bratislavě bilanční výstavu, která mapuje 120 let sklářské produkce huti Lednické Rovné ( http://new.sng.sk/sk/uvod/vystavy/pripravovane/na-zdravie-na-dizajn ).
Sklárna v Lednickém Rovném byla založena v roce 1892 vídeňskou společností Joseph Schreiber a synovci (Schreiber & Neffen) ( http://www.rona.sk ). Zpočátku se orientovala na technickou výrobu tabulového skla, nedlouho na to rozšířila výrobní sortiment o užité, ručně foukané stolní nápojové a lisované sklo, čím začala psát historii nápojového skla na Slovensku nepřetržitě až po dnes (tehdy pod značkou Rona a Keiserkristal). Od počátku sklárny až do konce 30tých let byla většina kvalifikovaných zaměstnanců mistři z Čech a Moravy, v menšině Němci. Sklárna jako jedna z prvních v Evropě zavedla na přelomu století technologii zušlechťování skla leptáním pomocí pantografického stroje. I obecně si počínala prozíravě a progresivně – mezi válkami běžně zaměstnávala více než 500 pracovníků. V roce 1946 byla znárodněná, řízená Slovenskými sklárnami v Bratislavě, v létech 1962 – 1972 podléhala Průmyslu užitého skla v Novém Boru, nakonec se stala součástí trastu Tatrasklo. V novodobé historii počala operovat samostatně, pod obecně povědomým logem LR ověnčeným tří-plamennou korunkou, v posledních létech se vrátila zatím k méně zažitému, prapůvodnímu označení Rona. Dnes je sklárna Rona, jako jedna ze dvou posledních hutí na Slovensku (Poltár) vitální, v dobré kondici, a to jednak díky dlouhodobé spolupráci s výtvarníky a sklářskými designéry, jež byla systematizovaná od 50tých letech Karolom Hološkom, který ve sklárně prosadil vznik výtvarně-technického střediska, ale i rozvážnou stratifikací výroby, kde se nadále sází na nezaměnitelnost kvalitní ruční práce sklářů s vysokou přidanou hodnotou, ale souběžně je vedena i výroba konfekčně orientované „nápojoviny“ na automatizovaných linkách. Ke sklárně dnes náleží též klasicistně přestavěný kastel – bývalé sídlo zakladatelů hutě, kde kromě representačních prostorů lze najít i museum skla a vzorkovou prodejnu místní produkce.
(obr_1: Kastel Lednické Rovné)
Z výtvarného hlediska, s ohledem na okolnosti vzniku, nebyl rukopis sklárny v meziválečném období nikterak zásadně vyhraněný a jednoznačný, jak lze nahlédnout u produkce skláren ze Slovenského rudohoří (Zlatno, Katarínska Huta, Málinec – prosté hladké horně-uherské tvarosloví s vlašským odkazem v pozadí), do produkce se promítala vnější dobová poptávka hotelů a restaurací, které samy iniciativně určovaly estetické vlastnosti produkce. Sklárna spíš sledovala, než táhla, natož určovala, patrný je nárazový nesouvislý vliv dobových módních trendů – některé stolní, spoře broušené desertní soupravy prozrazují odkaz art-deca z dílny prof. Josefa Drahoňovského, následují s jistým časovým posunem nápojové sety hladké, laděné československým funkcionalistickým očekáváním. Přesto si produkce jako celek udržuje styl elementární elegance, která díky jednoduchosti oproštěné od samoúčelné zdobnosti vytváří výtečný předpoklad, a ustanovuje základ pro moderní sklářský projev.
Toto vzácné kulturní dědictví hutě rozeznal nestor slovenského sklářského designu – Karol Hološko (*1912 – †1978), místní rodák, který žil v letech 1935 – 47 v Argentině, kde se proškolil na Escuola de Bellas Artes. Po svém návratu jak již výše zmiňováno, svedl jako první prosadit a aplikovat vyhraněný názor výtvarníka ve sklářské průmyslové výrobě, a v rámci výtvarného střediska jej dále rozvíjet a iniciativně posouvat – „lehká bílá vína vyžadují kalich zvonovitého tvaru, desertní zase střídmě uzavřený, burgundská vína si libují v kalichu baňatého sevření, který nápoj seskupuje do nedělitelného celku kapky, ...“.
Velmi jasnou, zřetelnou modelací se vyznačují Hološkovy stolní a dekorativní skleněné nádoby, téměř výlučně tvarované do formy, zásadně nadřazující linii funkčního smyslu a významu, čím v mnohém připomínají cestu, kterou absolvoval skandinávský design – především ve Švédsku. Tvary nápojových nádob čisté jako vlastní svědomí.
(obr_2: Soubor stolních váz, Karol Hološko, 1959 – 1961, výška 13,0 – 28,0 cm)
(obr_3: Dekorativní láhev, Karol Hološko, 1961, 30,0 cm)
(obr_4: Stolní vázička, Karol Hološko, 1962, 13,0 cm)
(obr_5: Dóza, Karol Hološko, 1962, 23,0 cm)
(obr_6: Nápojový set s kontinuálně taženou stopkou, Karol Hološko, 1962)
(obr_7: Mísa, Karol Hološko, 1964)
Nepřehlédnutelným přínosem Hološkovým je technika kontinuálního tažení stopky z kalichu, čím nejen zefektivnil výrobu omezením jedné dílčí činnosti skláře, ale otevřel i nové možnosti tvarování sklenky, navýšením zjednodušení směrujícího k podpoře spojitosti výsledného tvaru.
Na rozmezí 50tých a 60tých let se sklárna, organizačně pod Novým Borem, stala frekventovanou štací též českých výtvarníků, ač svou působnost, až na Dagmar Kudrovou, převážně omezovali na jednorázové vzorování (např. Vladimír Kopecký zde utrpěl vážný úraz tváře).
Naprosto zásadním příspěvkem ke kultivaci sklářské produkce však byla Hološkova ochota sdílet své dovednosti a kreativitu se spolupracovníky (pravý opak přístupu – vedu si skvěle, po mně ale potopa). Od 50tých let se u něj zaučuje, posléze velmi zdárně sekunduje, Jaroslav Taraba (*1932) – odchovanec místní vyšší sklářské školy, dobře proškolený v kresbě a malbě na soukromých školách v Praze. Posléze od svého mistra přebírá drajv i grif, posouvá nápojové sklo, i ostatní stolní soupravy, na další metu. Za design užitkového skla sklidil mnoho ocenění, převážně v cizině.
(obr_8: Stolní set, Jaroslav Taraba, cca 1970-80)
(obr_9: Nápojový set, Jaroslav Taraba, asi kolec 60tých let)
(obr_10: Užité nádoby, Jaroslav Taraba, cca 1970- 80)
(obr_11: Dekorativní váza, Jaroslav Taraba, cca 1970)
(obr_12: Dekorativní vázy, Jaroslav Taraba, cca 1970)
(obr_13: Užité stolní soubory, Jaroslav Taraba, cca 1970–80)
(obr_14: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 197 –80)
(obr_15: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 1970–80)
(obr_16: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 1970–80)
(obr_17: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 1970- 80)
Tarabova tvorba gradovala, kulminovala nejzřetelněji na konci 60tých a v průběhu 70tých let, kdy za četného povzbuzování Lubomíra Blechy, plný bázně, vnitřní sklené křehkosti, pronikl i do tvorby dekorativních nádob – solitérů unikátní povahy, kde užitkovost hrála již druhé housle. Obzvlášť působivé je jeho čisté výtvarné řešení, založené na průnicích ladných elementárních tvarů do nitra těla váz, zhodnocování možností nitřního prostoru nádob (bohužel v současnosti nejsem s to dodat visuální podklady, ale snad na ně dřív nebo později dojde, viz. zástupně Tvar 3-4/1968).
V huti Lednické Rovné se následně vystřídala celá plejáda dalších ambiciózních výtvarníků; za všechny lze uvést Askolda Žačka, Jozefa Kolembusa, Ladislava Pagáča, Juraja Steinhuebela, Štěpána Palu, Petra Šípoša , v současnosti hrá prím z pozice šefdesignéra Patrik Illo.
Návrhy užitého nápojového skla Patrika Illa - zjevně tím lepším, nejlepším z jeho výtvarné tvorby, soupravy viditelné nepostrádají znaky hravosti, fantasie, překvapení i šprýmu. Inovačním občerstvením je snadno zahlédnutelné přejímání tvarů a figur z oblasti technického skla, laboratorních aparatur i sanitárních nádob, které na desce stolu polidšťuje. Nápoje již v karafách a sklenkách nejen stojí nebo leží, ale vytvářejí i různá jezírka elipsoidních tvarů přechodné hloubky.
(obr_18 – obr_23: Nápojové sety, Patrik Illo, cca 2002-8)
Zůstává jen a jen na Vás, budete-li mít cestu karpatskou krajinou, neminout, nezastavit se v Lednickém Rovném, v huti, nebo v museu skla; ověřit zda to co zde uváděno, nebylo z prstu vycucáno.
(obr_24: Zažité logo sklárny Lednické Rovné)
Výstava „Na zdravie! Na dizajn!“, Slovenské národní galeriev Bratislavě je umístěná v kabinetě 20. století+, ve Vodních kasárnách na 1. podlaží, k mání bude do 20. května 2012. Dovětkem dím: „Na ex“!
Současná produkce stolního a užitkového skla sklárny RONA je k mání též v Praze, kde na adrese Spálená 7 sídlí podniková prodejna. Myslím, že pokud si chcete spravit chuť pro den všední, i ten sváteční, po všech těch hrůzách z lidové Číny a Indie, či Polska a Španiel, kterým se obvykle v hypermarketech nelze vyhnout, je to vděčný tip.
Algebra 21.3. 2012
