Večer volám z posledních sil manželovi. V tom slyším ránu "Sakra! Ty vláčky jsou všude! Jsem zase zakopnul!"
"Počkej, my jsme pryč tři dny a ty jsi ještě ani neuklidil obývák?" vyvodím z toho jasný závěr.
"Mám rýmu." Logická odpověď.
"Proto nemůžeš uklidit?"
"Bolí mě nohy." vzdychne.
"Děláš si ze mě srandu?" Myslím, že se mi vrací tik do oka.
"Jsem stahanej jak pes. Domů jsem se sotva doplazil. Víš jak mě ty nohy bolí? To si ani neumíš představit jak já jsem unavenej! Fakt něco šílenýho."
Abyste pochopili - odjela jsem autem a on musí docházet do práce pěšky. Jeden a půl kilometru.
Má pravdu, neumím si ani představit, jak mu je. Měla bych být víc empatická.