Nejzávažnějším nedostatkem aukčního domu Sýpka je nepochybně neschopnost nebo nevůle správně předměty atribuovat a nechuť organizátorů pravdivě popsat stav předmětu a na něm provedené opravy. Konkrétně položka 23 právě minulé aukce se zdá být poněkud nejasného původu a to ze dvou důvodů. Existuje její varianta probarvená uranem (viz příloha), která prokazatelně pochází z doby po roce 2000 ze sklárny Ajeto v Novém Boru. Ta má kromě tvaru s domnělým Blechou společnou i výraznou barevnost. Zároveň není známo, že by Lubomír Blecha s uranovou barvou pracoval. Obávám se, že argument o podobnosti řešení hrdla u této vázy s tou která je vyobrazena v článku Ludmily Ladýřové o Škrdlovickém skle je velice chatrným argumentem, když uvážím, že za vázu někdo zaplatil zhruba 15 tisíc korun.
Pravděpodobnější se zdá vysvětlení, že v případě obou váz neznámý autor spíše parafrázoval starší typy historického skla v podobě nádob na tekutiny, které se známe z minulých století.
Snad existuje nějaký dokument, podporující teorii o Blechově autorství, ale ten doposud nebyl předložen ani v katalogu aukce ani jinde.
Ve snaze nabídnout spotřebiteli vázu v intaktním stavu, uchylují se organizátoři mnohdy k druhotným neautorským zásahům a vznikají tak předměty pochybné hodnoty. Sotva si dražitel, mnohdy trpící nedostatkem zkušeností a erudice, uvědomí, že se stal obětí praktik, jež jsou vlastní pouličním handlířům spíše než aukčnímu domu s ambicí konkurovat těm zahraničním. Ve světle těchto skutečností se bohužel už vůbec nedá věřit tvrzení, že primárním cílem těchto aukčních aktivit je popularizace českého skla, vznikají-li přitom nejrůznější skleněné novotvary. Přirozeně zde hrají nejdůležitější úlohu zájmy monetární a ty pak pošpiní každý dobrý úmysl toho kterého jednotlivce, který má svědomí čisté.
Dosti mě při poslední takové zkušenosti rozesmutnilo, že při nákupu poměrně drahé hutní vázy Františka Víznera, nakonec vyšlo najevo, že jedna ze čtyř stran hranolu, tvořícího podstavu vázy, byla necitlivě po celé ploše přebrušována, zřejmě aby původce odstranil stopy po užívání nebo nějaké oděrky. Jindy jsem na hrdle hutní škrdlovické vázy objevil brusičský zásah s téměř fasetovitým charakterem. Nijak mě pak nepřekvapily nálezy vypovídající o obdobných praktikách u broušeného skla, kde se celá záležitost poněkud komplikuje a znejasňuje proto, že detekovat druhotný brusičský zásah u původem celobroušeného předmětu je pochopitelně hůře prokazatelné, ale o to zákeřnější. Je potřeba upozornit, že ani jeden z mnohých dodatečných zásahů, jakých jsem byl svědkem nebyl takového charakteru, aby bylo lze hovořit o restaurátorském zásahu reversibilním, jak bychom si všichni přáli.
Na závěr lze snad namítnout, že o těchto barbarstvích nemusejí organizátoři vědět, pak ale nejsou způsobilí k organizování aukcí. Situace je o to závažnější, že tato jednotlivost je soustavně upozaďována, ne-li přímo ignorována a celý komplex problémů se tím redukuje na
pouhé banality jako je úprava katalogu a jeho dostupnost na stránkách aukčního domu či zmatek při samotné aukci. K marginalizaci těchto obtíží samozřejmě napomáhají i někteří přispivatelé, jejichž články sice vyzývají ke konstruktivní kritice, ale sami napíší mnoho, ale neřeknou nic. Takoví jsou, jak se zdá, zajati v okovech pochlebnictví a servility, snad ve strachu, že přijdou o dobrý kus skla.
Na adresu organizátorů nezbývá než připomenout, že dokud bude z jejich strany převažovat potřeba reprezentace prostřednictvím ušlechtilých citátů a proklamací a stavění se do role jakýchsi filantropů bez potřeby finančních profitů nad upřímnou láskou ke sklu a jeho popularizací, nelze očekávat, že v tomto mnou naznačeném směru dojde ke zlepšení.
A protože, jak známo, taková filantropie je rozpoznatelná zvláště v rámci filantropových intencí ale rozhodně ne pouze na základě důsledků, lze zmínku v jinak poměrně zajímavém článku pana Algebry považovat za pouhou ironii nebo hyperbolu, zejména opírá-li se o kalkulace, jež jsou pouze plody čiré fabulace bez pevného opěrného bodu a není radno je chápat jako apologetickou část jeho argumentace.
Za absolutně nejslabší článek v celém řetězci problémů aukčního domu Sýpka považuji jejich důvěryhodnost, která za poslední dobu nepochybně utrpěla veliké újmy. Věřím, že zmíněná organizace časem dospěje do fáze, kdy ji na svých zákaznících bude záležet natolik, aby tomu podřídila i svůj přístup, který dosud vyniká nespolehlivostí a nezájmem.
Jan Opela 2.11. 2011
