logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah


STARÉ ČLÁNKY - OLD ARTICLES »
Skleněné dny na Vltavě

Dovoluji si upozornit, že na stanici Českého  rozhlasu Vltava bude probíhat následující cyklus.

Všechny skláře zdraví Milan  Hlaveš:

http://www.rozhlas.cz/vltava/ostatni/_zprava/sklenene-dny-na-vltave--1044887

Skleněné dny na Vltavě

Do posledního dubnového týdnu do  vltavského vysílání připravujeme třicet pořadů o skle a sklářství, oboru s  nesmírnou tradicí, jehož technické a technologické základy jsou světovým  kulturním dědictvím, a který představuje velmi specifický fenomén právě v Česku.



„Všechno začíná u sklářského kmene, což je surovina, která se skládá z  několika ingrediencí: sody, potaše, vápence a dalších surovin, které se přímo v  huti míchají a jejichž přesné dávkování je zároveň sklářským tajemstvím.  Sklářský kmen se do sklářských pecí nakládá zhruba kolem třetí hodiny odpoledne,  přes celou noc probíhá tavení a kolem šesté hodiny ranní je sklovina připravena  k nabírání a práci. Pak se udržuje přes den v požadované teplotě – ráno se  začíná s malými výrobky, kalíšky, sklenkami, později, když je sklovina více  konzistentní, se mohou dělat větší kusy, vázy a podobně“ řekla Hana  Wollerová, naše průvodkyně v karlovarské sklárně, kde jsme s Milenou M.  Marešovou natáčeli reportážní pořady programový projekt Skleněné dny na  Vltavě.

Sklo, fáze jeho zrodu a jeho podoby, včetně těch uměleckých, budeme reflektovat ve všech žánrech naší stanice. Sklo a  příběhy s ním spojené se stanou obsahem našich publicistických a dokumentárních  pořadů. Do Skleněných dnů zařazujeme úvahu Josefa  Kaplického Sklo, povídkový fragment z nedokončeného románu Mariánská huť Z. M. Kuděje, Haškova bohémského druha,  akustickou symfonii věnovanou sklářské tradici Lenky Morávkové Sklo  vyteklo z prasklé vany nebo Stránky na dobrou noc sestavené z pohádek a  pověstí o sklářích a o skle. V předpremiéře cyklu Minutové hry uvedeme minutovou  hru Kateřiny Rathouské s názvem Skleněné  peklo, připomeneme slavný polský muzikál Na skle  malované, Ivan Ruml bude komentovat operní skleněné  střípky, v hudebních pořadech uslyšíte skladby pro skleněné nástroje  včetně skleniček a skleněných číší. Leitmotivem Skleněných dnů bude český  vklad do dějin sklářství.
Některé české vrcholy v dějinách skla Už ve  14. století bylo české technické sklo, destilační křivule, zkumavky a baňky pro  lékaře, apatykáře, mastičkáře a alchymisty velmi žádáno v celé Evropě. Typickým  výrobkem českých středověkých skláren štíhlé číše flétnovitého tvaru z čirého špinavě křišťálového nebo nazelenalého lesního skla, zdobenou obvykle  perličkovými nálepy… Ve skle se angažoval i císař Rudolf II., který objednal v  Benátkách velkou kolekci barevného skla, která měla sloužit jako předloha pro  domácí výrobce. Také Petr Vok z Rožmberka má svou „skleněnou zásluhu“, nedaleko  Rožmberku založil sklárnu, kde se pokoušel vyrábět barevné sklo v benátském  stylu. Dochovala se jeho vlastnoruční kresba návrhu jemné nápojové číše na víno  v jednoduchém italském stylu. Ryté a broušené křišťálové sklo českého stylu  se stalo na přelomu století 17.a 18. tak populární, že sami muránští skláři se  je snažili napodobit. O výrobě zářivě lesklého křišťálového skla napsal Bohuslav  Balbín v roce 1679: „Některé sklárny dělají sklo tak průhledné, čisté a  subtilní, že se prodává do císařství a celé Germánie…“
Po stopách šumavského skla V čase Pátečního večera rozhlasová kompozice rozhovorů, literatury a  hudby posluchače zavede po stopách šumavského skla na místa sklářské historie,  která proslavila umění českých sklářů daleko za hranicemi království. Pořad  připravil Jan Tůma, z jeho scénáře vybírám: „Šumavský prales se svými močály  dokázal dlouhou dobu ukrývat své nerostné bohatství. Patrně to byli Keltové,  kteří tu objevili železnou rudu na Železnorudsku a poté i zlato v Otavě a jejich  přítocích Ostružné, Losenickém potoku. Potřeba zlata a stříbra na počátku  14.století v době vlády Jana Lucemburského vedla ke zvýšenému úsilí při hledání  nových ložisek drahých kovů. Rýžoviště však nesplňovala očekávání, postupně byla  opouštěna a tak byli povolání horníci, kteří otevřením zlatonosných dolů pod  královskou patronací založili slávu hornických obcí jako byl Rejštejn, Kašperské  Hory, Hory Matky Boží, Hartmanice a další. Práce zlatokopů v nitru Královského  hvozdu přinesla ještě jeden užitek – odhalila značné zásoby křemene, vápenců, tuhy, pyritů, síranu, prostě surovin, které – kromě dřeva nezbytného pro  vytápění skelných hutí a pro výrobu potaše - byly základní podmínkou výroby  skla.“ V srdci Šumavy se tak zrodilo skleněné království, které po staletí  patřilo do této zádumčivé krajiny stejně jako zlatokopectví a dávno před tím i  keltské osídlení… Za každým kusem skla, se kterým se dnes na Šumavě potkáte  je jméno, příběh, fortel, který ze šumavského skla udělal špičkový exportní  artikl. Během dlouhé historie se charakter produkce měnil od pateříků (korálky do růžence), tabulového a zrcadlového skla až k luxusním kusům dutého  skla, které v očích znalců byly srovnatelné se slavným sklem benátským.

Metropolitní opera v New Yorku

Od trakaře do Metropolitní  opery

Sklářská proslulost Kamenického Šenova má  svou předehru. Obchodník z Kamenického Šenova Georg Franz Kreybich, drží světový  rekord v nepopulární disciplíně: v 17. století projel polovinu Evropy s  trakařem, na němž rozvážel sklo. Cesty, na jejichž konci si nakoupil koňské  potahy, popsal v deníku. Po polovině 19. století se v Čechách v oboru rytého  skla objevují historizující kompozice v renesančním stylu, jejichž průkopníkem  se stal vídeňský obchodník Ludwig Lobmeyr. V Kamenickém Šenově založil vlastní  rafinační závod. Vídeňská ornamentika, šířená též školami v Boru a Kamenickém Šenově, vtiskla na dlouho své rysy malovanému i rytému dekoru českého skla.  Vídeňský secesní styl, jehož tvary převládly v Lobmeyerově produkci, má svůj  zvláštní ráz. Je kultivovaný, uměřený a zdrženlivý ve tvaru i barvě, nezapírá  tradici křišťálu. Má sklon k plošné ornamentalizaci. Ve 30. letech pro Lobmeyera  navrhl stolní soubor architekt Adolf Loos. Po 2. světové válce Lobmeyer  navrhl lustry pro metropolitní operu v New Yorku. Po roce 1990 firma získala v  rámci restituce zpět svou provozovnu v Kamenickém Šenově. Další informace o  sklářském se rodu dovíte ve středečním Historickém klub Elišky Závodné a Jiřího  Kamena. Do Kamenického Šenova se vypravíme znovu v sobotu a připomene si  založení Odborné škole kreslení a modelování, první sklářské školy tohoto typu v Evropě (1856).


Sklárna Moser

Sklo králů a král skla - Moser

V březnu  1857 si čtyřiadvacetiletý Ludwig Moser pronajal prostory v domě Město Výmar na  Zámeckém vrchu v Karlových Varech. Zařídil si tam ryteckou dílnu a obchod se  sklem. Dnes, po sto padesáti pěti letech, má značka Moser pořád vynikající zvuk.  Ludwig Moser byl rytcem skla, ale pravým důvodem hvězdné kariéry firmy byl jeho  organizační a obchodní talent, vytříbený vkus a také ctižádost. Sklárna, od roku  1893 s vlastní surovinovou základnou, brzy zaujala významné postavení mezi českými podniky a především její luxusní stolní nápojové a dekorativní sklo,  preferující klasické tvary získalo své příznivce v cizině. Základ úspěchu  spočíval v kvalitní křišťálové a barevné surovině náročně zpracované brusem nebo  rytinou. Její specialitou se stal také leptaný a zlacený ornamentální dekor,  tzv. oroplastika. Mezi proslulé výrobky patřila kolekce obřích křišťálových číší. „Ve sklárně se pracuje tradiční metodou, výroba je ruční, stejná, jako  byla před sto padesáti lety? Znají dnešní mistři všechny postupy, mají zavedené  předpisy?“, zeptala se sklářského mistra Zdeňka Drobného Milena M. Marešová ve  sklárně Moser. „To zdaleka ne. Způsoby a výrobní postupy se předávaly jako cenné  dědictví z otců na syny. Staří sklářští mistři si uchovávali svá tajemství a  teprve, když huť opouštěli, předávali je svým následníkům. Dnes, když se  pokoušíme vyrobit některou repliku – třeba vázu s lepenými květy – trvá klidně i  dva až tři týdny, než přijdeme na to, jak je to vůbec možné udělat a jak to  odpovídá někdejším praktikám.“ Pro Skleněné dny Milena M.  Marešová natočila v Karlových Varech dva pořady. Setkala se i s návrhářem a  designérem Lukášem Jabůrkem. „Žádná jiná sklárna na světě nevyrábí sklo v tak široké barevné škále. A co se týče ruční výroby, ta je cenná  i při opracovávání výrobku, že se ručně brousí a leští, bez pomoci kyselin – konečná podoba je pak jiskrnější a hrany ostřejší.“ 


Svět skleněných plastik


Určitou osou skleněných dnů ve  vltavském vysílání vytvoří pět desetiminutových medailonků českých sklářských  umělců nazvaných Metamorfózy ohněm, které připravil Jan Tůma.  Od 23. do 27.dubna se postupně budeme věnovat minimalismu Pavla Trnky, sklu a architektuře v pojetí Dany  Zámečníkové, skleněné cestě mezi přírodou a živly Světlany  Svatošové, příběhem Příběh skleněné skříně Aleny  Matějkové a hledání Františka Janáka. Na medailonky  naváže nedělní živé vysílání Telefonotéky se sklářským výtvarníkem a profesorem  VŠUP Mariánem Karlem a výtvarnicí a pedagožkou Dana  Zámečníkovou. Dokumentární pořady Karla  Oujezdského s výraznými osobnostmi české plastiky, s Vladimírem  Kopeckým v čase středečního Radiodokumentu („Ze skla sedřu kůži  až na krev…“), Václavem Ciglerem v sobotu  (Cesty za světlem, prostorem a člověkem) a Stanislavem  Libenským a Jaroslavou Brychtovou v neděli (Svět skleněných  plastik) představují vrcholy vltavských Skleněných  dnů


Vila Tugendhat

 

Skleněný dům - Vila  Tugendhat

Po rozsáhlé rekonstrukci byla nedávno v Brně otevřena  jedna z nejslavnějších funkcionalistických staveb u nás, zapsaná na seznamu  UNESCO – Vila Tugendhat, postavená v letech 1929-1930 německým architektem  Ludwigem Mies van der Rohe. Sobotní Víkendová příloha stanice Vltava se v  pořadech brněnské redaktorky Olgy Jeřábkové bude věnovat vile Tugendhat. Světově proslulá stavba je unikátní nejen svým architektonickým řešením a technickým  zázemím, ale také svojí pohnutou historií, do níž nahlédneme v pořadu Místo na kopci s arch. Janem Sapákem. V pořadu Forma,  funkce a souvislostí se nad obdobím funkcionalismu a  filosofií bydlení ve vile zamýšlejí historikové umění Jiří Kroupa a Dagmar Černoušková; novodobou historii připomene rozhovor s Danielou  Hammer-Tugendhatovou, nejmladší dcerou stavebníků a jejím manželem Ivo Hammerem,  historikem umění a restaurátorem, který jako šéf mezinárodního poradního sboru  na rekonstrukci dohlížel. Zazní i zvuk původního klavíru, který se ve vile  dochoval. Na procházku vilou se vydáme s její ředitelkou Ivetou Černou v pásmu Rytmus prostoru a s muzikologem a hudebním  skladatelem Milošem Štědroněm odpovíme na otázku Čím zněla doba a nahlédneme do hudebního Brna konce třicátých let minulého století.  Uslyšíme ukázky z děl Ervína Schulhoffa, Václava a Vítězslavy Kaprálových,  Bohuslava Martinů, Jaroslava Ježka.
Autor textu:  Jiří Kamen

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

YzA0OWIwZG