logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah

KONTAKTY

Ing. Jindřich Pařík
Velké Popovice 434, 251 69 Česká republika
CeskoslovenskeSklo@seznam.cz
napište nám

Titulní obrázek: Vladimír Jelínek,1965, Škrdlovice, 6525
Picture in caption: Vladimír Jelínek,1965, Škrdlovice, 6525

Kamenický Šenov - 16. srpna

Ve Sklářském muzeu v Kamenickém Šenově proběhne v sobotu 16. srpna v době od 10.00 do 15.00 h. ukázka tvorby korálkové mozaiky, prezentovaná výtvarnicí Evou Olivovou.

Návštěvníci mohou kromě práceželeznobrodské výtvarnice zhlédnout také výstavu „Křehká elegance“,tvořenou nápojovým sklem z časového období 2. poloviny 19. – 1. poloviny 20. století. Stěžejní část výstavy tvoří skla z produkce firmy J.& L. Lobmeyr, z nichžk nejobdivovanějším patří soubory z tenkostěnné tzv. mušelínové kalíškovinyprof. Oswalda Haertla (r.1926) a arch. Josefa Hoffmanna (r. 1920). Vystavená skla jsou součástí sbírky kamenickošenovského muzea a dlouhodobě deponované sbírky U(P)M Praha.

Stálá expozice muzea je věnovaná rytému a broušenému sklu od 17. století do současnosti. Doplňuje ji ukázka historizujících svítidel a výstavka připomínající letošní 290. výročí počátku výroby svítidel na Kamenickošenovsku.

Muzeum je otevřeno denně kromě pondělí, 10.00 – 17.00 hodin.

Děkujeme za propagaci a srdečně zveme k návštěvě!

S pozdravem

Helena Braunová, ředitelka

Sklářské muzeum

Osvobození 69

471 14 Kamenický Šenov

Tel./fax: 487 767 206, 602 164 493

E-mail: muzeumskla@volny.cz

www.muzeumskla.cz


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Tavená skleněná plastika 2 - Pozvánka



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Sklářské muzeum Kamenický Šenov zve

Sklářské muzeum Kamenický Šenov zve návštěvníky na sobotu 28. 6. od 14.00 hodin na zahájení výstavy nápojového skla, spojené s ochutnávkou moravských vín a s poslechem cimbálové hudby Bohuslava Eliáše z Liberce.

Těšíme se na Vás a děkujeme všem za propagaci této akce!

Helena Braunová, ředitelka

Sklářské muzeum

Osvobození 69

471 14 Kamenický Šenov

Tel./ fax/ záznamník: 487 767 206;  602 164 493

E-mail: muzeumskla@volny.cz

www.muzeumskla.cz




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Několik poznámek k Polibku Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové

Rostoucí popularita skla mezi sběrateli nepřináší dnes jen radost z nových akvizicí, ale i jistá rizika spojená již odedávna s uměleckou produkcí všeho druhu. Jedním z takových je nepochybně snaha obohacovat se a parazitovat na věhlasu toho kterého umělce či uměleckého díla skrze výrobu, distribuci a prodej neautorských kopií a falz. Bohužel celé problematice neprospívá ani skutečnost, že někteří sběratelé nejsou dostatečně obeznámeni s výrobně-technologickými a historickými souvislostmi vzniku děl, která jsou předmětem jejich zájmu. Jako mnohem závažnější se však jeví skutečnost, že sami prodejci, tedy aukční domy a galerie, jejichž posláním dnes není jen plnit funkci zprostředkovatele prodeje, ale především jakéhosi korektivu ve smyslu dohledu nad kvalitou a autenticitou prodávaných děl, necítí se zjevně povinováni tyto postuláty naplnit a to i přesto, že odpovědnost vůči sběrateli musí být nutně zcela samozřejmou součástí, ne-li přímo morálním imperativem jejich prodejní politiky.

 

Nezřídka setkáváme se v posledních letech na trhu s uměním s dílem, zasluhujícím naší pozornost nejen pro svou důležitost z hlediska vývoje skleněné tavené plastiky, ale i díky proměně, jakou prodělalo od dob svého vzniku, proměně způsobené jeho nesčetným a bezmyšlenkovitým kopírováním a znovuodléváním. Tato drobná plastika se v současnosti stala díky četnosti výskytu takřka ikonickou, což na jedné straně šíří slávu její i jejích autorů, ale k její škodě na straně druhé je částečně i jejím prokletím. Komorní rozměry Polibku autorů Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové a z toho vyplývající relativní snadnost výroby, stejně tak jako jeho ceněnost mezi milovníky skla, činí jej zároveň neobyčejně náchylným stát se předmětem zájmu nejrůznějších rozmnožovatelů. Příslušnost Polibku k oblasti sklářského výtvarnictví, byť uměleckého, patrně připravuje dílo o možnost být během jeho hodnocení podrobeno stejně přísným kritériím jako plastiky či skulptury z klasických sochařských materiálů. To je kromě jiného dáno tradičním a soustavným vyčleňováním děl tohoto typu z rámce sochařského dějepisectví, kam Polibek náleží stejně oprávněně, jako kterákoliv jiná socha odlitá v bronzi a to i přesto, že je u ní třeba počítat s jinými, sklu vlastními materiálovými vlastnostmi, jako je průhlednost či průsvitnost apod. Polibek je navíc jedním z raných výtvorů autorské dvojice, u kterého právě protiklad probroušených nebo proleštěných ploch dovolujících někdy nahlédnout do reliéfně ztvárněných útrob objektu a hrubého, sochařsky pojednaného modelovaného povrchu, stává se jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků. Ony hrubé povrchové, místy proleštěné nepravidelnosti, tvořící typickou fakturu drobné tavené skleněné plastiky, jsou v jistém smyslu i demonstrací sounáležitosti Polibku s ryzím sochařským uměním, stejně tak jako nezbytným otiskem sochařsky uhněteného hliněného modelu s charakteristickým autorským rukopisem, jehož znejasnění, ohlazení je pochybením o to závažnějším, že ochuzuje skleněnou plastiku o možnost lámat proniknuvší paprsky světla v nepravidelných rytmech a brání vytvořit náležitý kontrast s klidným vyleštěným průhledem k oběma v polibku spojeným tvářím. Tyto stopy aktivního tvůrčího procesu jsou nedílnou součástí celku a mimoto se značnou měrou spolupodílí na plasticitě tohoto drobného díla, přičemž násobí haptický prožitek vnímatele a proto jejich absenci zde nelze než vnímat jako hrubý prohřešek jak proti autenticitě díla, tak proti celkové integritě jeho stylotvorných složek, jejichž účinnost spočívá zejména v jejich součinnosti a vyváženosti. Na obrázku /2/ vidíme mimořádně nepodařený odlitek Polibku, který je výsledkem elementárního nepochopení jeho podstaty a spíše než sochařské dílo připomene jakousi plastovou napodobeninu, postrádající všechny znaky jeho rukodělného původu a namísto žádaného otisku po plastickém zápolení s tvárnou hmotou, jež svedla patrně sama Brychtová, nese tento punc zvrhlé invence napodobitele. Obrázky

/3/ a /4/ doplňují kvalitativní škálu o více či méně podařené kopie Polibku a ilustrují tak její šíři od nejvěrnějšího /1/ až po nejnekvalitnější /2/.

Do budoucna snad nebude neužitečné ptát se po příčině akceptovatelnosti takové míry deformity, jaká postihla Polibek a jaká by u děl bronzových nebo sádrových nebyla nikdy přijatelná, a to ani ze strany sběratelů, natož znalců. Pozitivem může být snad jen skutečnost, že mezi všemi plastikami Libenského a Brychtové, které v současné době plní aukční katalogy, je Polibek jeden z těch, kde právě přítomnost charakteristického autorského rukopisu, jehož zachování nabývá nejvyšší důležitosti, je zároveň klíčem k snazšímu odhalení nepodařených pokusů o jeho reprodukci.

 

Jan Opela, 15.5.2014

Fotografie odstraněny

Na žádost majitelů copyrightu zde publikovaných fotografií jsem fotky odstranil a prosím autora o vyjasnění autorských práv, nebo dodání jiných snímů.

Děkuji za pochopení.

Jindra 23/5/2014


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Škrdlovice & Beránek: Legends of Czech Glass

A New Exhibition & Book

Škrdlovice is one of the 20th century’s greatest forgotten glass companies. For decades, the company (pronounced ‘skerd-luv-itz’ah’), was hidden from the world behind the Iron Curtain, and the major contribution it made to 20thC glass design is only now being uncovered and reappraised by design historians and collectors.

Founded in 1942, in the midst of the Second World War, by the enterprising and talented glassmaster Emanuel Beránek, the company’s earliest designs were produced using waste broken glass, peat to fire the furnaces - and a huge amount of raw talent and sheer determination. Against all odds, the company survived and flourished under Communist rule in the 1950s & 60s, exporting its vast and diverse range of colourful, curving glass across the world as far as Canada, Europe and Australia. From the 1950s until its demise in 2008, nearly every one of Czechoslovakia’s best and more influential glass designers worked with them including now globally revered names such as František Vízner.  Designs were varied and absorbed influences from now well-known mid-century modern glass produced in Scandinavia and on the Italian island of Murano. Like the glass produced in Britain at the time by companies such as Whitefriars, Czech designers didn’t merely copy but added a strong Czech twist to develop their own highly recognizable look. Further experimentation from the 1950s onwards used a rainbow of colours and a breath-taking array of ever more complex techniques to create truly world class designs. The arguable ‘golden age’ of the company was the 1970s, and many designs produced by its successor, Beranek Glass SRO (active 1993-2008) were designed then.

This groundbreaking exhibition will comprise over 100 examples, including unique pieces, that will be displayed together in Britain for the first time ever. Typically mis-attributed to factories on Murano and Scandinavia, this unique and exclusive exhibition and the accompanying book published by BBC Antiques Roadshow specialist Mark Hill will uncover the truth behind this captivating and fascinating glass, and reveal the amazing story and key names behind it.

Exhibition at Antiques For Everyone, April 10th-13th www.antiquesforeveryone.co.uk
Glass from the private collections of Robert Bevan Jones and Jindřich Pařík.

 

A hardback book, limited to 1,000 numbered copies, will be published by Mark Hill Publishing Ltd in late April.

 

Skrdlovice & Beranek: Legends of Czech Glass

By Robert Bevan-Jones & Jindřich Pařík

General Editor: Mark Hill • ‘Coffee table’ style hardback.

 

 

  • 284mm x 225mm portrait.
  • 160 pages .
  • Full contextual history of the factory, with information on hundreds of designs and designers, from 1941-2008.
  • Over 250 specially commissioned, full colour illustrations, including reproductions of the factory’s unique pattern book archive, original design drawings and hitherto unseen photographs from inside the factory.
  • Special feature boxes including ‘Designer Profile’ and ‘Hallmark Design’.

 

  • Produced entirely in Great Britain.
  • ISBN: 9780955286599
  • Price: £45 plus postage & packing


For more information, please email books@markhillpublishing.com
or call 07798 915474.

All following images are the copyright of Mark Hill Publishing Ltd
© Mark Hill Publishing Ltd www.markhill.net

 



Three mid-late 1940s bubbly ‘antique glass’ vases, designed by Emanuel Beránek from 194546, pattern numbers 407, 451 and 4633, largest 10.75in (27cm) high.  Three ‘Spear’ vases, c1960, designed by Emanuel Beránek around 1959, tallest 14in (35.5cm) high. A late 1950s-60s topaz and green cased vase, designed by Marie Stáhlíková in 1954, pattern number 5411, 8.5in (22cm) high. A topaz and green cased ‘Propeller’ vase, designed by Jan Kotík in 1955, pattern number 5503, 8in (20.5cm) high. A 1960s ‘Red Core’ range vase, designed by Jan Beránek in 1959, pattern number 5988, 12in (30.5cm) high. A freeform dish, with internal bubbles and orange, brown, green and blue spirals, designed by Rudolf Beránek in 1964, pattern number 6445, 19.75in (50.5cm) long. Two late 1960s-70s 'Whirlpool' vases, designed by František Vízner in 1968, pattern numbers 6823 and 6825, largest 9.75in (25cm) high.  A bowl and a vase with blue and green applied prunts, designed by Jaroslav Svoboda in 1972, vase pattern number 7233/38, 15in (38cm) high, bowl pattern number 7233/26, 10.25in (26cm) diam.. A 1990s ovoid cased vase, designed by Stanislav Libenský in 1977, pattern number 7713, 6in (15cm) high.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img1*** imgRoman Antl img12.06.2014 22:31
imgDOPORUČENÍ imgJirka V. img10.06.2014 20:07
img1* imgRoman Antl img23.05.2014 17:16
imgNajít knihu imgbOBA img17.05.2014 20:35
imguuuytoii imgJohnk281 img09.05.2014 08:41
imguuuytoii imgJohnb192 img09.05.2014 08:41
img1* imgRoman Antl img22.04.2014 09:17
img img imgimgRe: 1* imgJIndra img20.05.2014 11:14
img img img imgimgRe: Re: 1* imgbOBA img01.06.2014 00:28
img img img img imgimgRe: Re: Re: 1* imgsamuelisova img19.07.2014 21:32
img comment
Hlava se povedl!

Protože jsem na Hlavu, tak jsem nemohl chybět na vernisáži výstavy skla vytvořeného Pavlem Hlavou, která se koná v Chomutově do 28.2.2014. A musím říci, že nelituji ani té dlouhé cesty a ani času.

Ta výstava se hodně, ale hodně povedla. Již při příjezdu na mě zapůsobil vkusně opravený historický objekt v jehož jedné části se výstava koná. Při vstupu do výstavní síně na mě okamžitě zapůsobila monumentálnost expoxice. Velký vzdušný prostor a v něm perfektně nasvícených cca 140 exponátů. Převážně autorských unikátů pocházejících z pozůstalosti tohoto významného skláře.

Lze zde nalézt průřez celé jeho tvorby od rytin až po monumentální lepené plastiky o rozměru cca 80 x 50 cm či unikátní lampy. To vše doplněné řadou kreslených návrhů, podle kterých Pavel Hlava tvořil. Prostě nádhera!!!

To vše ještě umocnilo úvodní slovo nestora historie českého skla, pana Langhamer. Dlouho budu vzpomínat …...

P.S. Omlouvám se za kvalitu přiložených fotografií – nejsem profi fotograf a použil jsem mobil.

Zdeněk 23.1.2014




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Pozvánka na výstavu - Pavel Hlava



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Varování - Warning

V soboru 19.10.2013 se uskuteční v Praze aukce uměleckých předmětů, kterou pořádá aukční dům Sýpka. Nabízeno je také několik kusů uměleckého, převážně autorského českého skla. Pod číslem položky 209 je nabízena plastika od Pavla Hlavy – viz obrázek.

V popisu je mj. uvedeno „Drobně odborně restaurováno“.

Pod „odbornou restaurací“ uměleckého skla si lze představit určitě řadu různých zásahů – od přeleštění až po drobné přebroušení bez toho, že předmět je trvale a neodstranitelně poškozen.. V daném případě se však jedná o trvalé neodstranitelné poškození, které by jistě mělo být v popisu explicitně uvedeno. Plastika je totiž z jedné strany (té odvrácené snímku) v přední části prasklá, a odborná restaurace spočívá ve faktu, že prasklina je „zatažena“ lepidlem, aby se snížilo riziko dalšího šíření praskliny. Prasklina je pochopitelně ve skutečnosti viditelná.

Zdeněk 8.1
0. 2013

Sypka Auction 19.10.2013
Item 20
9- Pavel Hlava - has an apparently visible fixed crack on the backside.




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgCo to je ? imgCo to je ? img11.12.2013 02:36
img img imgimgRe: Co to je ? imgRe: Co to je ? img11.12.2013 02:39
img img img imgimgRe: Re: Co to je ? imgRe: Re: Co to je ? img11.12.2013 02:40
imgVáza s vpichy Pavla Hlavy imgJan Opela img19.10.2013 11:24
img comment
Stanislav Libenský Award 2013

Letošní slavností předávání cen Stanislava Libenského odstartoval pan Marek Veselý velmi svižně, a rychlé tempo udržel až do konce slavnostního ceremoniálu. Pokusím se stejný spád udržet i v mé krátké reportáži, z této významné sklářské akce, kterou tento pátý ročník mezinárodní soutěžní výstavy mladých sklářských výtvarníků je.

Po představení poroty a sponzorů pódiem proběhly vítězné dvě dívenky, protože třetí oceněná se slavnostního ceremoniálu nezúčastnila, krátce promluvili slavní mužové a paní Jaroslava Brychtová a šli jsme za tím, kvůli čemu jsme přijeli, tedy za sklem do královského letohrádku.

Jen co jsem si začal zvykat na tmu, chytil mě za rameno Jiří Šuhajek a ptal se mě poněkud rozrušeně:
Už jsi viděl první cenu?

Neviděl, ale viděl jsem vítězku, kterou je  Ieva Voroneckyte, půvabná drobná dívenka z Litvy, ta za pohled určitě stojí….“
Zuby, jsou to zuby“ zděšeně pravil Jiří a odběhnul šířit tu neblahou zprávu dál.

Pak jsem se s Jiřím potkal ještě u několika exponátů, někdy mlčel, jindy říkal: „Hele, ale tohle je dobrý, to je fakt dobrý“ a stejný pocit z některých vystavených prací jsem měl i já.

Někteří mladí asi opravdu umí, a mají dobré nápady, jiní tápou a hledají.
Nebo jsem to já, kdo tápe a hledá?

V každém případě jdu jinou cestou, než se ubírá slavná porota, která vybírala díla hodná ocenění.

Kterou cestou se vydají naši mladí, Česko-Slovenští sklářští výtvarníci, netuším, ale potěšilo by mě, kdyby byla méně nekonvenční a překvapivá, než naznačují letošní vítězové mezinárodní soutěže.

Výstava je to ovšem báječná, a kdyby důvodem k její návštěvě mělo být jen jedno dílo, tedy dílo autora, po kterém se soutěž jmenuje – skleněná socha Arcus III dvojice Libenský-Brychtová, stojí to za výlet na Pražský hrad. A jsem si jist, že Vás tam potěší i mnoho jiných exponátů.

Pan Marek Veselý nás žádal, abychom na výstavu pozvali co nejvíce lidí a přesvědčili nejméně dvě třetiny z nich, aby si koupili i výstavní katalog. Má velkou pravdu, sklářské umění naši podporu potřebuje ale hlavně, také si ji zaslouží.

Výstava probíhá v Královském letohrádku na Pražském hradě až do 1. prosince.

Závěrem bych chtěl poděkovat za pozvání a trvalou přízeň našim stránkám panu Mgr. Milanu Hlavešovi a popřát mu všechno nejlepší je jeho zítřejším narozeninám a totéž přeji všem jeho dnům budoucím. Když tak prohlížím fotografie, co se mi v tom přítmí podařilo pořídit, říkám si, že nakonec měl pravdu, když tvrdí:
Sklo si světlo přitáhne!“ (Ale dá to někdy fušku)

Hezký den a užijte si výstavu.

Jindra Pařík 20.9. 2013

 


Libenský-Brychtová - Arcus III Vítězka ceny - Ieva Voroneckyte - Litva První cena Jiří Šuhájek


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Ladrones

Zadrnčel bzučák na dveřích a pustil mě do nevlídné místnosti vymalované olejovými barvami, přesně tak, jako byly školní chodby mého dětství, jenomže tmavě okrovou zde nahradila sytá zeleň. V čele místnosti emblém zobrazující svazek prutů s vyčnívající sekerou, překřížený mečem, jenž podobný tomu, kterým matador v aréně doráží zuboženého býka, kousek stranou malý oltář s poněkud nepodařenou soškou Panenky Marie a dvěma ohořelými svíčkami, podél stěny dřevěná lavice a pak už jen okénko, ze kterého mě pozoruje pichlavě hnědýma očima službu konající policista.


Hola, Buenos dias! May I speak English?" ptám se toho drsně vyhlížejícího muže.
A ten člověk se tak bezprostředně a pobaveně rozesmál, jako bych proti němu nestál já, jako poněkud vylekaný cizinec, ale samotný Oldřich Kaiser a obličejem mu předváděl grimasy ještěrky.


Tak tudy to nepůjde," nejsem překvapený, ale proč to nezkusit.
Přepínám tedy do své kastilštiny gramatiky a slovní zásoby na úrovni pětiletého dítěte.
Vysvětluji, že jsem byl na dálnici okraden, policista mě trpělivě vyslechnul a řekl zhruba toto:
Hele, hoši teď mají nějaké zatýkání, pak si musí skočit na jídlo, máme půl druhé, zastav se tak za dvě, nebo raději tři hodiny, teď bys tu zbytečně čekal. Vale?"
Si, comprendo, muchas gracias...."


Že mě to nenapadlo hned, od dvou do čtyř je přeci siesta, a mírné časové přesahy plus mínus tu také nejsou nic neobvyklého. Alespoň budu mít čas si to v hlavě sesumírovat španělsky, jak to vlastně celé bylo, abych potom neblekotal.

A jak to vlastně bylo?
No proběhlo to strašně rychle. Vlastně až do té chvíle šlo všechno přesně podle plánu, projel jsem soutěskami řek Valira a Sebre, opustil Pyreneje a vydal se nejkratší cestou k moři katalánským vnitrozemím. S každým kilometrem ubývalo zelené a naopak přibývalo, hnědé, okrové a žluté. Po poledni, po nájezdu na Středomořskou dálnici u Tarragony už
slunce neznalo s nikým slitování a místní to dobře vědí, proto se po dálnici ploužily vesměs jen vozy zahraničních turistů. Každý, kdo nemá v hlavě seno, poklimbává někde ve stínu, jen blázniví seveřani se ženou dál dolů na jih.


Hlídám si teplotu motoru a tachometr, nechci ten svůj traktor uvařit a také mě neláká podporovat skomírající španělskou ekonomiku finančním příspěvkem v podobě pokuty. Rychlostní limit 120 km/h je poněkud přehnaně přísný, ale kdo ví, v tom vedru je každý zpomalený, třeba to má své důvody.

A je tu hranice!
Vinarós! Communidad Valenciana! Soy Valenciano! Po roce zase doma!" křičím a Soňa se mě trochu poťouchle ptá, jestli nepotřebuji za volantem vystřídat.
Teď už máme do Valencie dvě hodinky, to už bych i došel..." chvástám se.

Ani jsem netušil, jak snadno by se mi to mohlo přihodit.

Jak si tak spokojeně jedu, vidím v zrcátku, že se za mě přilepilo nějaké velké bílé auto, chvilku jede vedle mě, pak se zase řadí zpátky, a pak je zase najednou vedle, říkám si: „Hochu mě nevyprovokuješ, jedu přesně 120 km/h podle navigace, rychleji nepojedu ani za zlaté prase, dost dobře vím, jaké jsou tady pokuty za překročení rychlosti".
Asi to pochopil, protože se znovu zařadil.


A najednou mě to auto předjíždí, sedí v něm jeden chlápek tak kolem třicítky a zoufale mě ukazuje na zadní kolo a naznačuje, abych zastavil.
Něco se děje, máme něco s autem?" ptá se Soňa?
Ne, nic s ním není, ten chlapec nás chce okrást!" odpovídám s jistotou.
Seď, ani se nehni, popovídáme si s ním přes škvíru v okénku!"

Pozdě. Soňa už je venku, u pravého zadního kola, a ten hoch jí něco vysvětluje.

Něco jí udělá!" napadá mě, vybíhám ven z vozu, ale beru s sebou klíčky a zamykám dálkovým ovladačem. Kouknu na kolo, vůbec nic mu není. Sáhnu na disk, studený, aby nebyl, právě v tomhle kole jsem měnil ložisko před cestou a to zřejmě vyvolává v Soně pochybnosti.
Hoch mele že je „mekaniko" a že nám pomůže, rázně odpovídám:
No, nada!", říkám si, „To víš, ty mě odmontuješ kolo, okradeš a ujedeš...".
Nasedáme, jedem, nebudeme to řešit tady, koukneme se na to u benzinky!" rozhoduji a hoch pokrčí rameny a odchází ke svému vozu. Najednou se dává do běhu, naskakuje na sedadlo spolujezdce a to velké bílé auto mi odjíždí směrem do slunce.

Sedám za volant, sáhnu doprava po batůžku s doklady, a je to jasné.

Kurnik, teď se netřes a nebreč! Máš svoji kabelku?"

Jo, je tam zastrčená pod batohy, aby na ní nepralo slunce a neroztavilo šminky, zaplať Bůh!
Vytáčej banku, blokujeme okamžitě kreditky!
Jak nemáš číslo!
Tak volej do Prahy Honzu!
"

Diktuji rodné číslo a hesla ke kartám.


Za patnáct minut Honza volá zpátky, že všechno je blokované, kreditky, mobil i tablet.
Jeho hlas Soňu uklidňuje.
Chce Vás ještě Jindra, Honzo! A moc děkuju!"


Čau Bubáku!" takhle ho oslovuji už 18 let.
Nazdar Obludo!" odpovídá dle zavedeného rituálu.
Hele, už si to slyšel, budu mít nový tablet a mobil?" slyším, jak se na druhé straně směje.
Ty jseš fakt blboun, myslel jsem, že ještě něco potřebuješ.
Dávejte na sebe bacha!
"


Naše „malá" přiletí do Valencie zítra, takže mi může vzít s sebou můj cestovní pas, potřebuji ho jen do Anglie, tak ho s sebou po Evropě nevozím.

Až budu mít pas, můžu na policii, jinak by to bylo o dost složitější.

Tak, a teď to celé nějak vysvětlit a popsat tomu policistovi.Službu konající u okénka mě poznává a říká, ať se na chvilku posadím, že si mě vyzvedne caballero". Po hodince čekání opravdu „caballero" přichází a ptá se:
English?" a strká mi do ruky španělsko-anglický předtištěný formulář hlášení krádeže.


Rumuni, jsou to Rumuni" říká už zase spisovnou kastilštinou.
Jeden jejich gang řádí kolem Valencie na dálnici a druhý, kapsářský, přímo ve Valencii na letišti. Děláme, co můžeme, nesmíte nikdy vysedat z vozu!"
Príma, teď mě z vozu nedostanou ani heverem." pomyslím si a policista, jako by tušil, co mě napadá, pokračuje:
Mají další fintu. Nabourají tě zezadu. Prostě do tebe drknou, abys to cítil, mají vyztužený přední nárazník. Ty vyběhneš ven se podívat, co se stalo, necháš klíčky v zapalování a frajer ti jen zamává a zmizí i s tvým autem. To pak  najdeme za dálničním sjezdem, dokonale vybrané, nezůstane v něm ani rezerva! A když si klíčky od auta necháš u sebe, udělají to, co provedli včera tobě.

Nevystupovat, a volat policii!
Děláme, co můžeme!
" opakuje ten
caballero".

Já vím, natisknete dvojjazyčné formuláře o hlášení krádeže." pomyslím si, ale nahlas říkám „Muchas gracias"
De nada, se?or, jste v Olivě poprvé?"

Já a poprvé? Ne, popatnácté! Jsem přeci Valenciánec! Soy Valenciano!"


Asi vážně připomínám tu Kaiserovu ještěrku, jinak nechápu, proč se mi španělští „caballeros" z Guardia Civil pořád smějí....

Jindra Pařík 22.8. 2013

(tak takhle to bylo, a proto jsem nespnil slib, že přepošlu JP)


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgSouhlas imgKonipasek321 img12.09.2013 07:57
imgVšude dobře imgKonipasek321 img11.09.2013 21:07
img img imgimgRe: Všude dobře imgHELA img12.09.2013 01:50
img img img imgimgRe: Re: Všude dobře imgZdeněk img12.09.2013 22:55
img img imgimgRe: Všude dobře imgJindra img12.09.2013 00:14
img img img imgimgRe: Re: Všude dobře imgEva img17.09.2013 11:56
img img img imgimgRe: Re: Všude dobře imgKonipasek321 img12.09.2013 07:38
imgPozdrav a přání. imgLudmila img11.09.2013 14:00
img comment
Zemřel pan Jiří Harcuba

Vážení přátelé čs. skla, dnes jsem dostal na mobil tuto velmi smutnou zprávu.

Pan Dr. Hlaveš m? pož?dal abych Vám ji tlumočil a poslal mi i další materiály k publikování, bohužel, moje mobilní technologie to zatím neumožňuje.

Více ve čtvrtek, až dorazím do cíle.

 

D?kuji za pochopení a lituji, že nepíši mic radostného.

Jindra


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgČest Vasi památce ,pane Jiří Harcubo imgKonipasek img05.08.2013 08:28
img comment
Pozvánka - Invitation



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgZamyšlení po druhe imgKonipasek img10.07.2013 08:29
imgMalé zamyšlení imgKonipasek img09.07.2013 08:36
img comment
Dobronínské sklo - prosba o pomoc


Vážení přátelé, dostal jsem tento dopis.
Více hlav více ví, proto Vás prosím o radu a pomoc. Pište prosím buď zde, nebo mailem.
Děkuji, Jindra
14.5. 2013


Dobrý večer vážený pane,
dovolil jsem si Vás požádat o  případnou odbornou pomoc , jsem potomek ,jehož předci pracovali ve sklárně f.Inwald  Německý Šicendorf , později Dobronín několik desetiletí a bohužel  zanechali velmi málo informací a předmětů o své práci. V  Dobroníně pracovali od roku 1920 do roku 1956. Snažím se již nějaký čas  zjistit o této sklárně  její historii , produkci a další skutečnosti , které by ukázaly tento již zaniklý provoz , v celé jeho více jak 130 leté historii.
Je zajímavé , že některé skutečnosti před rokem 1900 a do 1. sv . války se podařilo zjistit, avšak další období jsou nejasná až zmatená . např. od roku 1949 je nejasný výrobní program pro SSSR  Raznoexport nebo výroba  hranovky  , vázy č.740 a 741. , zakázky pro  fr.  Transexim a amer. Arcadii. Obdobná situace je u exportu 64 dílné soupravy pro Itálii. Takže nejasností , zvadějích  informací  je několikanásobně více  než potvrzených faktů. Další problém , který řeším , je  že se mi zatím nepodařilo  zjistit ,  žádného většího  sběratele  Dobonínského skla . .&nbs p;
Prosím, pokud tedy máte nějaké informace o dobnonínské sklárně, rád bych Vás požádal, o jejich  poskytnutí pro shora uvedené.
Děkuji za trpělivost a přeji  krásný večer, s úctou
Miroslav Jírový

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgDobronínský sortiment imgVáclav Šilhánek img28.05.2013 11:28
img img imgimgRe: Dobronínský sortiment imgMiroslav Jírový img02.06.2013 16:43
img img img imgimgRe: Re: Dobronínský sortiment imgJan Hovorka img09.07.2013 09:49
imgDobronín imgZdeněk img14.05.2013 14:38
img comment
Pavel Hlava v Semilech!



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Z výstavy Tucet

Vernisáže jsem se boohužel nemohl zůčastnit, dolehla na mě škaredá chřipka, ale díky Františkovi Janákovi, víme jak to bylo.
A určitě krásné.

Jindra 10.4. 2013

PEDAGOGOVÉ SUPŠS V KAMENICKÉM ŠENOVĚ A JEJICH HOSTÉ

 

Sklářská škola v Kamenickém Šenově prošla od roku svého založení v polovině 19. století dlouhým vývojem. Má své nezastupitelné místo v rozvoji sklářství nejen v kamenickošenovském regionu, ale v celém českém a také slovenském sklářství. Její vliv a důležitost má však mezinárodní rozměr. Ze školy vyšla celá řada významných osobností. Vychovávali je pedagogové, kteří jim vtiskli lásku ke sklu, smysl pro estetiku a základy tradičních i moderních technologických postupů.

Pro každou uměleckou školu je důležité, aby její pedagogové byli sami výtvarně aktivní a aby byli svým žákům vzorem. V minulosti proběhlo ve sklářském muzeu v Kamenickém Šenově několik výstav, na kterých pedagogové SUPŠS svou práci studentům a veřejnosti prezentovali a výstava nazvaná Tucet na tuto tradici navazuje.

V posledních letech se odborné školství bohužel politizuje, odbornost je utlačována do pozadí a politické cíle jsou pro mnohé veřejné činitele důležitější než tradice, historie, kultura, umění a vzdělanost. Velikému tlaku byla v
posledních letech podrobena také sklářská škola v Kamenickém Šenově, která čelila sloučení se sklářskou školou v Novém Boru a tím svojí faktické likvidaci. Jejímu bývalému vedení, učitelům a ostatním zaměstnancům se za přispění široké odborné i laické veřejnosti podařilo rozhodnutí krajského úřadu zvrátit. Přes všechny negativní prognózy tu tato škola stále ještě je a i nadále vychovává nové generace sklářských odborníků díky svým profesionálně zdatným učitelům.

Hlavní myšlenkou, která v loňském roce vedla k uspořádání výstavy Tucet, jejíž název vznikl podle počtu účastníků, bylo představit práci pedagogů výtvarníků SUPŠS v Kamenickém Šenově, kteří se podíleli na její záchraně. Touto výstavou chtějí její účastníci dát veřejnosti a politikům najevo, že na této škole vyučovaly a vyučují výrazné umělecké
osobnosti, které jsou hlavní zárukou kvality odborného vzdělávání. Svou práci zde představují nejen učitelé, ale i jejich přátelé a blízcí, kteří se na záchraně školy aktivně podíleli. Mnozí z těch, kteří se na výstavě prezentují, prošli sami jako studenti sklářskou školou v Kamenickém Šenově a jsou s ní svázáni pupeční šňůrou a svoji pedagogickou práci chápou především jako poslání a předurčení.


Mgr. Martina Matoušková


Tucet Vernisáž Vernisáž Vernisáž Vernisáž Expozice Helena Braunová, Pavel Werner Helena Braunová, Petr Menš, Pavel Werner Julie, Petr Menš, Petr Stacho Lusatian Grass Pavel Werner, Vít Weber Petr Menš Petr Menš Petr Stacho Petr Stacho Petr Stacho, František Janák Petr Stacho, Martina Matoušková Soňa Třeštíková, Petr Menš Soňa Třeštíková Dáša Pánková Expozice František Janák - Bezpečné zápalky František Janák - Gustav Mahler František Janák- Moje Múza Rantišek Janák - Rudolf II Josef Kříž Josef Kříž Julie Karolína Stránská Karolína Stránská Karolína Stránská Karolína Stránská Ladislav Průcha Leoš Smejkal Leoš Smejkal Martina Matoušková - Kalhotky Martina Matoušková - Námořník Martina Matoušková - Poliitik Martina Matoušková


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Coburger Glaspreis 2014


Zájemci z řad výtvarných umělců, kteří ve své práci využívají jako materiál sklo, o účast  ve 4. ročníku prestižní výstavy a soutěže Coburger Glaspreis 2014 najdou  podrobné informace níže. Uzavírka přihlášek je  31.7.2013.
V hojnou  účast, která podpoří povědomí o kvalitě české a slovenské sklářské tvorby ve  světě, doufá a srdečně všechny zdraví
Milan  Hlaveš, UPM

Sehr geehrte Damen und Herren,
die Kunstsammlungen der Veste Coburg richten im Jahr 2014  zum vierten Mal nach 1977, 1985 und 2006 den Coburger  Glaspreis aus, ein europaweiter Wettbewerb für zeitgenössisches Glas.  Der erste Preis ist mit € 15.000 dotiert.
Die begleitende Ausstellung will in einer europäischen  Gesamtschau aktuelle Tendenzen und Strömungen der modernen, sich mit dem  Material Glas beschäftigenden Kunst aufzeigen. Am Wettbewerb teilnehmen können  in Europa geborene oder in Europa lebende Künstler, die mit dem Material Glas  arbeiten.
Anmeldung und Informationen unter:

Bewerbungsende: 31. Juli 2013
Kontakt:
Dr. Sven Hauschke
Leiter Europäisches Museum für Modernes  Glas
Kunstsammlungen der Veste Coburg
Veste Coburg
96450 Coburg
Tel.: 09561-87911

Dear Sirs,
the Kunstsammlungen der Veste Coburg will  organize in 2014 another Coburg Prize for Contemporary Glass, one of the most  important competitions in Modern Glass. The earlier competitions in 1977, 1985  and 2006 had been a great success.
Three main prizes and  a number of special prizes will be awarded by the international panel of judges,  the first prize being €15.000, the second prize €10.000 and the third prize €5.000. There will also be  a Public Prize.
The selected objects  will be presented from April 13 – September 14, 2014, in the galleries of the  Veste Coburg and the European Museum of Modern Glass in  Rödental.
The Coburg Prize for  Contemporary Glass is open to artists born in Europe or living in Europe who  work with glass.
Application and information:

Deadline: 31st July 2013
Contact:
Dr. Sven Hauschke
Director European Museum of Modern  Glass
Kunstsammlungen der Veste Coburg
Veste Coburg
96450 Coburg
Tel.: 09561-87911

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Beseda s Karlem Wünschem

Vážení přátelé, zveme Vás na  sklářskou besedu s Karlem Wünschem. Čtvrtek 28. 3.  2013 od 17: 00.

Ajeto Art Glass Museum , T.  G. Masaryka 805, Nový Bor.

 

 

S pozdravem D.  Prokešová




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgA refresh note to DUAL design imgKarel Wünsch img10.04.2013 21:34
imgvinš na Wünsche imgalgebra img22.03.2013 18:12
img img imgimgRe: vinš na Wünsche imgJindra img25.03.2013 15:37
img img img imgimgRe: Re: vinš na Wünsche imgbOBA img25.03.2013 17:51
img img img img imgimgRe: Re: Re: vinš na Wünsche imgJirka V. img25.03.2013 20:08
img img img img img imgimgRe: Re: Re: Re: vinš na imgbOBA img25.03.2013 23:50
img img img img img img imgimgRe: Re: Re: Re: Re: imgJirka V. img26.03.2013 13:22
img comment
Pozvánka do Bratislavy

Galéria NOVA pravidelne predstavuje aktuálne trendy sklárskeho umenia z Českej republiky. V spolupráci s Českým centrom v Bratislave pripravili výstavy umelcov ako Jan Frydrych, Martin Hlubuček, Petr Hora alebo Ilja Bílek. Aktuálne vystavuje v priestoroch Galérie NOVA autorka kórejského pôvodu, ktorá dlhodobo žije a tvorí v Čechách Song-Mi Kim. Už v roku 2011 sa stala jednou z finalistiek Ceny Galérie NOVA : Sklo 2011, a získala ocenenie spoločnosti Rona pre fúkané sklo.

Po štúdiách v Južnej Kórei sa pre záujem  o sklársku tvorbu usadila v Českej republike. Doplnila si tu nielen vysokoškolské ale i odborné sklárske štúdium. Zúčastnila sa viacerých medzinárodných a domácich projektov, sympózií, kde prejavila svoj originálny prístup nielen k technológiám ale hlavne k témam. Ako píše Prof. Vladimír Kopecký, ktorý bol jej pedagógom na Vysokej škole umeleckého priemyslu v Prahe „Je velmi obtížné adekvátně vyjádřit slovy specifickou jedinečnost výtvarného díla a ještě k tomu neseného velebností dálného východu, z její vlasti. Umění Song Mi Kim je ozvěnou vzdálených světů, ale i poznamenané pobytem v Čechách. Není jen exotem v jiném teritoriu. Práce Song Mi vyznačuje se křehkou jemností, smutkem, ohlasem melancholie i vlnami bystrého velkorysého provedení a výtvarné inteligence. Noří se z mlhy ticha... „

Aktuálna kolekcia v Galérii NOVA prezentuje diela, ktoré vznikli v rozmedzí rokov 2006 – 2013. Vystavená bude napríklad séria váz s námetom Čekám na krokodýla, který se jmenuje Jake.  Inšpirovala sa kórejskými rozprávkami a povesťami, ktoré pretavila do skla. V prípade témy Jakea je to príbeh tzv. legendárneho krokodíla (vytvorený výtvarníkom Junko Yamakusaem), ktorý  je postavou z japonského animovaného seriálu.  V televízii sa stal hlavnou témou rozhovorov. „Krokodýl, kterého nelze jen tak spatřit, se najednou zjevuje lidem v jejich běžném životě. Existují svědectví lidí, kteří jej prý spatřili v kapse nebo v toaletní míse, na houpačce či v plamenu sirky a podobně. V momentě, kdy lidé Jakea objeví, si náhle uvědomí malé či velké věci, které je právě v jejich životě obklopují. Spokojenost z práce nebo pochyby, svatba nebo rozvod...“ Autorka pripravila niekoľko diel priamo pre priestor galérie - Panák s květinou – Pro ty, co už zde nejsou, alebo pokračovanie jej staršej témy Čekáme na krokodýla, který se jmenuje Jake – Černá a ružová váza.

Song-Mi Kim (1972, Busan, Jižní Korea)

V rokoch 1992 – 1995 študovala na dievčenskej vysoká škola Sungshin v Soule na Umeleckej fakulte, katedre sochárstva (BcA.) kde následne pokračovala v rokoch 1996 – 1998 v magisterskom štúdiu (Čong Kwan-Mo). V rokoch 2005 – 2007 študovala na Vysokej škole umelecko-priemyslovej v Prah v ateliéri skla (V. Kopecký). V rokoch 2007 - 2011 študovala na Strednej umelecko-priemyslovej škole sklárskej vo Valašskom  Meziříčí.

http://songmikim.tistory.com/

Výstava potrvá do 5.5.2013. Viac informácií na www.galeria-nova.sk

Výstavný projekt bol podporený Českým centrom v Bratislave.




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgSong-Mi Kim imgalgebra img17.03.2013 13:14
img img imgimgRe: Song-Mi Kim imgmilan hlaveš img14.05.2013 01:25
img comment
artcabinet

Vážení milovníci a sběratelé československého skla,
s radostí Vám oznamujeme, že od soboty 9. března 2013 spouštíme v ostrém provozu nový prodejní server art-cabinet.com.
Věříme, že u nás najdete všechno, po čem toužíte, ať už hledáte poslední chybějící kus do své sbírky nebo jen obdivujete rozmanitost československého poválečného sklářství.
S pozdravem

Tým Art Cabinet 10.3.2013



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Pozvánka na výstavu do Kamenického Šenova



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgOSvfVjmKXOTC imgDiva img31.05.2014 03:13
imgZGenGqzoPzdIgg imgEthan img31.05.2014 03:13
imgjCXHCpaQVlMAFg imgCarter img31.05.2014 03:12
imgbLPxNtHmheVb imgLillian img31.05.2014 03:12
imgOBiTMHLCYIoPQnVgEIK imgConnor img31.05.2014 03:12
imgWxFAlxvgouRARvNU imgpatrik img28.10.2013 08:22
img comment
Nezapomenutelné hořčičáky

Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne. Aby si člověk nespálil prsty, vyráběli kutilové a později i malovýrobci různé držáky, návleky a opletení. Jiní lidé sklenice pomalovali či různým kutilstvím proměnili ve vázy a podobně. Pro děti se vyráběl ruční setrvačníkový mixér, který se nasadil přesně na sklenici a umožnil výrobu mléčného koktejlu nebo třeba žloutků s cukrem.

Sklenice byly v zásadě dvoje, starší kónické a novější mírně zaoblené. Informace o jejich výrobě se však obtížně shánějí. Obrátil jsem se na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň informací velmi chudá. Oba základní druhy sklenic byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice na kterých byl jednobarevný potisk. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.

Začal jsem získané informace třídit a sepisovat, provizorní text doplnil provizorními fotografiemi a nabízím to zájemcům k nahlédnutí jako word dokument. Starší verze je ostatně k vidění na http://sumavak.anafra.net/horcicaky-8-12.pdf.

Obracím se tedy na všechny s nadějí, že mi poskytnou další informace, abychom tak společně hořčičákům mohli postavit pomník, který si dávno zasloužily...

 

Tomáš Němec 3.3. 2012

 

tomasnemec52@gmail.com




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Vážení  přátelé, srdečně Vás zveme na zahájení výstavy

Ladislav Průcha- Hlava  XIII: promlčení a zánik práva


Slavnostní  zahájení ve čtvrtek 28. února 2013 v 17. hodin
Úvodní  slovo pronese Ak. Soch. František Janák

Výstava  je přístupná do 31. května 2013, od úterý do soboty 9- 17 hodin

S  pozdravem D. Prokešová
Ajeto  Art Glass Museum, T. G. Masaryka 805 Nový Bor 473 01
TEL.:  420 487 521 660
WWW.AJETOGLASS.COM


Prosba o pomoc

Vážení kolegové,

neznáte prosím někdo autora této vázy z Exboru?




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgzoufale volani imgtomas nemec img03.03.2013 03:49
img img imgimgváza z Boru imgJan Opela img21.03.2013 15:15
img img img imgimgRe: váza z Boru imgJindra img25.03.2013 15:35
img img img img imgimgRe: Re: váza z Boru imgbOBA img25.03.2013 17:55
img img img img img imgimgRe: Re: Re: váza z Boru imgJan Opela img27.03.2013 08:30
img img img img img img imgimgRe: Re: Re: Re: váz imgPetra Ajšmanová - Sklářské muzeum Nový Bor img09.09.2013 20:06
img img img img img img imgimgRe: Re: Re: Re: váz imgbOBA img27.03.2013 13:26
img comment
Pozvánka na vernisáž



NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment
Tříkrálové PF 2013


Zalistujme, zanořme do „Roku 1984“, dnes již klasického díla anti-utopického žánru, bezesporu jednoho
z nejpozoruhodnějších románů 20. století - je brilantní analýzou George Orwella, obnažující na kost podstatu a povahu všech totalitárních společenských systémů. Anti-utopie má svého antihrdinu: je ním Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, člen Vnější strany, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři. Tyto elementární nároky jsou však přímým ohrožením moci, postavené na institucionalizované lži, proto se Winstonovo zpytování a hledání podstaty, reinterpretacemi nepřetržitě deformované skutečnosti, stává nebezpečnějším zločinem.

Superstátu Oceánie, ve kterém žije Winston, vládne společenský systém poučené, dokonalé totality, označovaný jako Angsoc, representovaný Vnitřní stranou a Velkým bratrem, postavený na nepřetržitém šmírování nejintimnějšího soukromí jedince, užívající ke kontrole nad ním perverzních mechanismů crimestopu, newspeaku a doublethinku. V tomto zpřevráceném prostředí se Winston skrze hlas instinktů seznamuje se spřízněnou duší, Julii; ve snaze uniknout všudypřítomné kontrole, pronajímají si tajně, ke svým schůzkám poznání, pokoj, bez obrazovky a „štěnic“, ve čtvrti
prolétů. Monitoringu ideopolicie, která žárlivě střeží jakýkoli pohyb lidí, včetně směny zkušeností a myšlení, který se odehrává za hranicí kontroly a mimo režie strany, však neuniknou.  Z románu vyjmuto pár výstřižků v chronologickém sledu:

Winston se rozhlédl po omšelém pokojíku nad obchodem pana Charringtona. U okna stála obrovská postel, zastlaná potrhanými pokrývkami, s podhlavníkem bez povlaku. Na krbu tikaly starodávné hodiny s dvanáctihodinovým ciferníkem. V rohu na sklápěcím stole se ve tmě lesklo skleněné těžítko, které koupil při poslední návštěvě.

Winston zůstal ještě pár minut v posteli. V pokoji se stmívalo. Obrátil se ke světlu, ležel a díval se na těžítko. Nesmírně ho zaujal ani ne tak zlomek korálu jako vnitřek toho skla. Mělo takovou hloubku, a přesto bylo průsvitné skoro jako vzduch. Jako by povrch skla byl oblouk oblohy, která obepíná maličký svět i jeho atmosféru. Měl pocit, že by se mohl dostat dovnitř, že vlastně je uvnitř, i s mahagonovou postelí a se sklápěcím stolkem, s hodinami, s mědirytinou a i s tím těžítkem. Těžítko je tenhle pokoj a ten korál Juliin a jeho vlastní život, zachycený v jádru krystalu.

....

Winston se probudil s očima plnýma slz. Julie se k němu rozespale překulila.

„Co se děje,“ zabrumlala.

„Zdál se mi sen,“ začal a zarazil se. Bylo to příliš zamotané, aby to vyjádřil slovy. V několika vteřinách po probuzení mu sen i vzpomínka, kterou v něm vyvolal, splynuly v jedno.

Ležel na zádech, se zavřenýma očima, stále ještě ponořen do atmosféry snu. Byl to nekonečný sen plný světla, v němž se před ním rozkládal celý jeho život jako krajina za letního večera po dešti. Všechno se odehrávalo uvnitř skleněného těžítka, povrch skla byl nebeskou bání a uvnitř té báně to bylo všechno zalito jasným měkkým svitem, v němž bylo vidět do nekonečných dálav. Sen v sobě zahrnoval – v jistém smyslu tím byl ohraničen – pohyb paže jeho matky, o třicet let později gesto židovské ženy, kterou viděl v týdeníku, když se snažila krýt malého chlapce před střelami, než je vrtulník oba rozmetal na kusy.

Winston se už netřásl. Téměř nepohnul očima. Záleželo na edné jediné věci: stát nehnutě, docela nehnutě a nedat jim záminku, aby ho uhodili. Muž s hladkou tváří profesionálního boxera, v níž ústa byla jen škvírou, se zastavil před ním a zamyšleně pohupoval obuškem mezi palcem a ukazováčkem. Winston se setkal s jeho očima. Pocit, že je nahý, s rukama za hlavou, s tváří a tělem úplně odhalený, byl téměř nesnesitelný. Chlap vystrčil špičku jazyku, olízl místo, kde by měly být rty a šel dál. Zazněla další rána. Někdo vzal ze stolu skleněné těžítko a rozbil ho na kusy o krb. Úlomek korálu, droboučký růžový svitek, jako cukrová růžička z dortu se kutálel po koberečku. Tak maličký, pomyslel si Winston, vždycky byl tak malý! Za ním se ozval těžký dech, dupot a Winston dostal prudký kopanec do kotníku, až skoro ztratil rovnováhu. Jeden z mužů vrazil Julii pěst do žaludku, až se zlomila jako skládací metr. Svíjela se na zemi a lapala po dechu

George Orwell v románu 1984 opatřil skleněné těžítko magickým významem kukátka, periskopu, špehýrky nebo jakési klíčové dírky, či ztuhlé kapky, se schopností vhlédnout, vstoupit, protáhnout se skrze něj do unikající minulosti, propojit se s ní, a poznat věci tak jak se v nemanipulované skutečnosti měly a mají. Nepřipomíná to leckomu z nás dětskou radost, okouzlení, se kterým jste žasli nad skleněnou koulí, kterou když se zatřepalo, rozvířil se uvnitř sníh, bouře krystalků, pozvolně usedajících, v parném létě, na střechu zaváté chaloupky. Nebo se proháněly uvnitř rybičky či panskou jízdou, elegantně se posouvající, dávno vyhynulý mořský koník? A kdyby, jsme na to koukli z jiné strany, a probnout každé jinak, to vždy stojí za hřích – nevycucla vám na jarmarku vědma skrze skleněnou kouli důležitou zprávu z budoucnosti? Zkrátka a dobře, sklo jako materiál má již z vlastní podstaty a povahy charakter dílem přirozeného, dílem člověkem dotvořeného, prvotního multimedia, se kterým si lidská představivost již od prvních civilizací spojovala a bude spojovat i posouvání v čase, přibližování či oddalování prostoru, deformaci či reformaci skutečnosti, a v neposlední řadě, posla, přenašeče-mouřenína krásy. Ba co víc, i ze stroze technologického světa, jak nedávno oznámila společnost Corning, přichází průlomová zpráva, že sklo jako fyzické nosné médium, v blízké budoucnosti nahradí rychle exspirující magnetické, polovodičové i jiné, dosud nespolehlivé, paměťové nosníky digitálního záznamu, jako magnetické pásky, CDéčka, DVDéčka, flash moduly, a stane se tak prakticky nezničitelným, svou životností k věčnosti se přibližujícím nositelem organizované informace.

Pokud jde o schopnost skla zprostředkovat přenos transcendentního, nepomíjejícího estetického zážitku, zde se jeví, že obzvlášť v éře moderního umění, byl tvůrci - skláři učiněný zásadní přelom. Tento však nespočívá v tom, že ze skla nově odhalenými technologiemi byl vybroušený první hokejista, nebo do formy vytavená princezna Koloběžka – tyto počiny, ač mohly se jevit novátorské, a činěné inovačními postupy, v zásadě často spadly do pasti, neminuly slepé uličky samoobdivu skla jako matérie, označované adorací. Nakonec z historického hlediska, neskutečně půvabné, výmluvné figurky menších rozměrů nám zde po sobě zanechali již bájní Féničané. V pohádkové zkratce – ani zrcadlo nesvede zodpovědět otázku „kdo je nejkrásnější na světě“, ptá-li se jej jiné zrcadlo. Skutečným přínosem a průlomem ve sklářské tvorbě, byl zlom, kdy sklo začalo mluvit, našlo díky trpělivému hledání tvůrců svůj vlastní jazyk, a dostalo se mu slyšení. A jazyk skla, moderního československého skla – to je báseň, natotata, jak by smet, někdy přerůstající v symfonii, a jindy zase tichem burácivý koncert, či balet, hned od pece. Chcete li, buďte u slyšení, nechte si přečíst tři neznámé fugy, spíš však než o orwellových těžítkách, o lehčítkách je:


Cibulka s překvapením na dně

Cibulka s překvapením na dně“ – je vyňatým exemplárem z neobvykle rozsáhlé řady objektů – nádob, „ plody sklizně “, které zrodily v létech 1958 – 63 ve škrdlovické huti. Pravděpodobně v době vzniku nevědomou předlohou, bezezbytku všech objektů této řady, byly ještě žákovské cvičné práce – olejomalby klasických zátiší, sestavených z plodů, které nezrodil nikdo jiný, než její majestát, země Česká. Prosté zázraky dožinků, jako všude u nás: baňaté tykve, hrušky, věnce česneků, těžké střapce hroznů, obzvlášť rozsáhlého obdivu se tématiky dostávalo královskému plodu – jablíčku. „Cibulka
se poprvé dostala ponejprve na plátno v „Plačícím zátiší“ na sklářské škole v Kamenickém Šenově .


Zátiší

Její pozdější podobizna, provedená v huti o deset let později, byla od počátku koncipovaná jako cílené intimní personalissimum – terapeutický dárek příteli, mladému kolegovi loutkoherci, kterého náhle, neočekávaně, ze dne na den ranila zákeřná nebezpečná nemoc. Cibulka s precisní čitelností vypovídá o svém tvůrci; je měkkého slovanského navýsost nevtíravého tvarosloví, prostá vnější zjevné, vykřičené nápadnosti. Pokrývá ji vnější, čirá průhledná tenká spojitá krystalická vrstva, slupka, vnímatelná jako pokožka. Autor přistupoval ke sklu v tvarovatelném skupenství jako k organické hmotě. Respektování skla coby živého materiálu promítal neznásilňováním „barbarskými“ technikami jako lití, mačkání, dusání do formy, a následné úpravy za studena, které jsou činěné pouze v zájmu vnějšího estetizujícího efektu. Z jeho pohledu, nejčistší technika skleného artefaktu byla determinovaná úsilím o co nejredukovanější intervenci skláře, minimalizací počtu zásahů ba až doteků, čím vytvářel cílenou snahu o čistotu formy provedení, demonstroval přirozenost potřeby - dopřát živé hmotě svobodu dle svého uvážení, omezovat její tvarování pouze na základě fachmanství a působením vnějších všudypřítomných sil matky-země. Tímto přístupem neustále lavíroval na hraně - bezprostředně u pece, na werkstattu, na linii výtvarného vidění a intuice, absolutního řemeslného mistrovství, a přirozenou, obtížně kontrolovatelnou, ponejvíce odhadovanou zákonitostí svobodného projevu samotného materiálu. Sudetská urputnost a preciznost zpracování, kterou poznal v huti svého dětství v Janštejně, mu byla stran techniky v mnohém nápovědná. Barevné podloží cibulky je lehce hnědo-fialové, zjemňované mléčným nádechem mlhy. A protože v rodné vísce autora, Kališti u Telče resp. Jihlavy, žili též židovští hausírníci, krejčíci a kramáři, kterým nebylo, když šlo o fór nic svaté, musela i Zwiebel v kapse schovat nějaké to pozdvižení, povyražení. O jeho umístění na dně, samotná báň nádoby – plastiky, toho moc neprozrazuje. Malba rubínů do těla sklené hmoty přejímala a navazovala od počátku na předlohy svatých obrázků našich předků, ke kterým konaly poutě, neb se věřilo, že kdo jednou shlédne, bude alespoň načas uzdravený a živ. I abstraktní tašisticko-fauvisticky laděné nebe na dně, kde barvy rozpitých rubínů jsou záměnné s hmotou rozhoupaných mraků, vybízí pacienta ze sterilizovaného lože špitálu, aby do něj beze strachu a obav vstoupil, a jako nevinný andílek zapomněl na strasti a bolesti, udělal si radost, potěšení, ke svému uzdravení. Cibulka je signovaná L. BLECHA – 1962 - , vyfoukl a provedl Emanuel Beránek, po šichtě, bez povolení schvalovací komise, za láhev kořalky a dobré slovo. Ale šichta to byla, jak se patří, asi z 10 kousků nechali
přežít jediný – naštěstí ten pravý! Básník, scen-árista, dramatik a loutkoherec, Štefan Šmihla, kterému byla určena, se uzdravil, a dosud by mohl vyprávět. Ještě že je Pišta Slovák, mohl dostat česnek, a kdo ho ví, jak by to skončilo :). Cibulka má v průměru cos přes
30 cm, 22 na výšku.


Duše Duše


Objekt „Duše unikající /osvobozující se/ ze sevření hmoty
, byl též vyfoukán ve Škrdlovicích Panem sklářem Emanuelem Beránkem, již v roce 1956, v době studentských praktik a skusů návrháře, ve 4. ročníku UMPRUM. Jak patrno z dobového snímku, duše, jak se na slušně vychované duše patří, volně se vznášejíc, proplouvaly levitačním prostorem ateliéru ve Zbraslavi. Pouze jedna byla později v 70tých letech přikovaná, osazená do ocelové objímky třmenu, v soklu z kamene, následkem čeho se dosud nemůže připojit ke svým družkám, odpoutat a vzlétnout. Horní část těla uvězněné duše, se se stupňující výškou étericky zprůhledňuje, zatím co lehce šedě-zelená barva rubínu v podloží mléčného nádechu, plynule sedimentuje opačným směrem, k hmotnému materialistickému soklu. Výška plastiky je cca 80 cm. Zajímavostí je, že asi o 30 let později, se relativně příbuzné portréty duší, objevují i ve tvorbě jiné, hypersensitivní sklářské výtvarnice, Elišky Rožátové (pozn: její tvorbu by bylo taktéž záhodno vzít po lupu, ale u žijících autorů,
přec jen to citlivá věc, mohli by se vzpouzet, namítat…).

A opět to byl Emanuel Beránek, co na den přesně, před 57 léty vyfoukal na sklářské flétně sousoší „Drei Koenige Plastik“ aneb „Tří královou plastiku“.


Tři králové

Ten černej, Baltazar, co nese pacholátku nejvzácnější dárek, že Pánu Bohu byl vždy věrný, je na své misi ze stran podepírán Melicharem a Kašparem. I toto sousoší má zčásti lehký, mlžný nádech, který mu propůjčuje dojem nenadálého, nečekaného zjevení. Plastika ani v nejmenším neuchyluje k popisnosti, a celkem jednoznačně do světa lidí, pravděpodobně jako jedna z prvních, promlouvá nekompromisně moderním, objevným, a přesto v jádru od věčnosti starobylým, jazykem skla. A věřme, že tak jak sklo svedl drezírovat u pece osnovatel duchovní – spirituální skleněné plastiky, Lubomír Blecha, tak sklo, v naší krajině, tak dlouho mu zaslíbené, zatím neřeklo poslední slovo, a promluví ještě hlasem mocným, jako jazyk plamene z hořícího keře. A by nějaký pochybovač nepovídal, že tu povídám jen samé pohádky, pro povzbuzení chuti, sytým i strádajícím, přidávám na cestu bochník proměny, bochník poctivě vypečeného svatojánského chleba (Bochnik, 1960, Škrdlovice, výška 19, průměr 32 cm), ze země, mlékem a medem oplývající.


Algebra, 6. 1. 2013


Bochník


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

img comment

 

NTg3YzQw