DESIGNERS / Autoři | Janků Miloslav

Miloslav Janků

Miloslav Janků (*4.4. 1916, +27.5.1994 Železný Brod)
1931 – 1934 Odborná škola sklářská Železný Brod
1934 – 1939 UMPRUM Praha, ateliér prof. Kysely
1935 - 1951 Profesor odborné sklářské školy v Železném Brodě
1956 - 1976 Zaměstnanec ŽBS

Malíř grafik, sklářský výtvarníjk a pedagog Miloslav Janků vystudoval u profesora malbu na skle Zdeňka Jůny na odborné sklářské škole v Železném Brodu. Ve studiu pokračoval na Uměleckoprůmyolevé škole v Praze v atleiéru profesora Kysely.
V letech 1939 – 1959 byl profesorem železnobrodské sklářsé školy. Potom působil jako výtvarník v Železnobrodských sklárnách n.p. V letech 1964 – 1965 vytvořil řadu pozorohodných sošek z hutního skla, které byly vyráběny v závodech ŽBS ještě v nedávných letech.

A. Langhamer - M. Janků

Miloslav Janků se narodil 4. dubna 1916 v Úpici, v Semilech žil od jedenácti až do šedesáti let, kdy se přestěhoval do Železného Brodu.
V letech 1931 až 1934 navštěvoval sklářskou školu v oddělení malování a leptání skla profesora Zdeňka Juny, po absolvování byl přijat na Státní uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde v letech 1934 až 1939 studoval v ateliéru profesora Františka Kysely. Tenkrát se, jako většina jeho spolužáků, zajímal víc o kresbu a malbu než o sklo, takže uvažoval o možnosti zůstat v Praze a jen malovat. Po připojení českého pohraničí k Hitlerovu Německu a vyhlášení protektorátu Čechy a Moravy byla naše budoucnost nejistá. Přivítal proto možnost vrátit se domů. Ze sklářské školy právě odcházel profesor Juna, protože se stal ředitelem šperkařské školy v Turnově. Svého žáka, a nyní již absolventa uměleckoprůmyslové školy, doporučil za svého nástupce. Zájemců o místo profesora-výtvarníka bylo několik, ale škola mu dala přednost, a nelitovala. Do oddělení přinesl nový, v té době netradiční pohled na malované sklo a velice rychle o něm přesvědčil i žáky, z nichž někteří později studovali na uměleckoprůmyslové škole nebo akademii. Na sklo promítal i motivy z obrazů, k nimž nejčastěji hledal podněty ve vzpomínkách z dětství a umísťoval je do jemu nejmilejší krajiny mezi Semily a Vysokým nad Jizerou. Nové motivy vyžadovaly i jinou práci se sklářskými barvami. To vyřešil již zkušený dílenský učitel Jaroslav Dědeček. Janků zůstal ve škole až do roku 1952, kdy musel z politických důvodů odejít.
Několik let žil v existenční nejistotě. Usiloval o spolupráci s Výtvarným střediskem průmyslu skla a keramiky v Praze, ale věnoval se také malbě a kresbě.
V roce 1956 se stal zaměstnancem Železnobrodského skla. Až do roku 1963 navrhoval dekory pro podnikové středisko malovaného skla. Když bylo zrušeno, stal se návrhářem skleněných figurek. Nejdříve navrhoval vinuté figurky a snažil se jim dát jiný obsah, když využil důvěrných znalostí přírody. A dařilo se mu dávat jim do té doby nevídaný vtip a půvab. Zajímal se také o foukané figurky. Nevyrábělo se jich mnoho, ale nejlepší na ně orientovaní skláři, spolupracovníci profesora Brychty, se v realizacích rychle přiblížili také jeho představám o nich. Janků se stal vedle Brychty nejosobitějším výtvarníkem-interpretem této sklářské techniky.
V polovině 60. let byl, včetně sklářské hutě, dobudován základní závod Železnobrodského skla na Poříčí. V něm se prováděly nejen vázy, ale také hutní figurky, a podle jeho návrhů menší plastiky. Navrhoval je až do poloviny 70. let, kdy odešel do důchodu. Nejraději pracoval se zoomorfními motivy, protože zvířata a ptáky důvěrně znal, takže neměl problém i jejich maximálně zjednodušeným tvarům zachovat charakteristické znaky. Nejaktivněji prosazoval právě jejich vzorování. Trval na dodržování všech detailů, někdy proto nebyl skláři v huti vítán. Přesto si svou představu o nich prosadil. Podnik potřeboval figurální motivy. Vytvořil cykly shakespearovských, moliérovských, dumasovských a jiných literárních postav, ale také současných profesí. Byl o ně zájem.
Rád by ve výrobě uplatnil také "své" husopasky, pasáčky, dívky a ženy s květy, džbány nebo košíky, které se objevovaly i na jeho obrazech, a ještě častěji na kresbách a grafických listech, ale zahraniční zákazníci o ně neměli zájem. Nerozuměli jim.
Po dosažení důchodového věku ze Železnobrodského skla odešel, ale některé figurky a plastiky se vyráběly podle jeho návrhů až do začátku 90. let. Kolik od poloviny 60. do poloviny 70. let vytvořil návrhů figurek, plastik a pískovaných objektů nevíme. Jejich počet byl ale úctyhodný.
Miloslav Janků se potom věnoval malbě, a ještě častěji kresbě, tvorbě knižních značek, novoročenek a velikonočních pozdravů. Od poloviny 60. let vytvořil grafických listů téměř pět set. Jaroslav Šulc se většinou postaral o tisk.
Po přestěhování do Železného Brodu se na jeho obrazech a kresbách častěji objevovalo Železnobrodsko s tradičními driketami a muzikanty. Do maloskalské krajiny umísťoval milovaného Dona Quijota.
Od smrti Miloslava Janků uplynulo dvacet let. Jeho obrazy a kresby zdobí železnobrodské domácnosti a stále se líbí.

Antonín Langhamer