Ten stisk ruky znám.

Stejnou ruku měl při podání František Vízner a má ji i Vladimír Klein, František Janák, Jan Frydych nebo Vladislav Urban.  Mozolnatou dlaň výtvarníka co si sám brousí sklo.
Jaroslav Svoboda další důkaz, že své věci tvoří sám, vůbec nepotřebuje.

Pan Svoboda tedy rozhodně není sklářem, který „se nikdy neříznul“ jak říkal někdy jízlivě na adresu některých kolegů pan Vízner. Jaroslav Svoboda vybrušuje své představy ze skla s bravurní řemeslnou dokonalostí a mám pocit, že ho ta rukodělná nádeničina těší, baví a uspokojuje.

Budu se ho muset na to zeptat, protože na včerejší vernisáži to možné nebylo.

Výstavní prostory Karolina byly totiž zaplněny k prasknutí a každý si chtěl s hlavním aktérem vernisáže potřást pravicí a trochu poklábosit, takže pokud je nevyhnala uklízečka, stojí tam pan Svoboda ještě teď a spokojeně se usmívá a tiskne ruce všem gratulantům.

Pan Antonín Langhamer připomenul v úvodní řeči, že nás všechny pan Svoboda s tím názvem výstavy „55 let se sklem“ trochu obelhává, protože se prý přiznal, že ho jeho otec posadil k brusce už ve čtyřech letech.
Takže to je 69 let, ale nešť, kdyby jen 60, dovedete si to vůbec představit?
Jaroslav Svoboda je sklář tělem i duší o dost let dřív, než se mnozí nás se sklem poprvé vůbec setkali v podobě láhve s dudlíkem!

Slíbili jsme se Soňou, že se do vánoc u pana Svobody v jeho sklárně na Karlově stavíme, tak doufám, že pak Vám budu moci napsat více.

Ale co slova, běžte se do Karolína podívat, výstava trvá do 29. listopadu.

Hezký den

Jindra Pařík 16.11. 2011

fotky zde:
https://photos.google.com/album/AF1QipPI12f_xknm4Ow--amIJ5YwaiHrAXihAL_Suzhd

letáček k výstavě zde:
https://photos.google.com/album/AF1QipN5D6STlK7k91siHdn_xDCiX2x_OpPhW16skuu5