jednu čirou, lustrační, ať má jiskru zvonu - neumíráčku.
Československé moderní sklo - fenomén, který se již s velkou pravděpodobností nebude nikdy opakovat, vznikl díky tradici a dobovým, velmi specifickým podmínkám, které zdánlivě a paradoxně možnost zrodu zázraku vylučovali. Avšak zázrak je vždy dílem skutečnosti neočekávané, nepotvrzující očekávání samotné. Stejně tak ony dobové okrajové podmínky křečovitého pětiletkového plánování lepších zítřků z nádoby šedivosti vypjaté strojové industrializace, ve své podstatě dohnaly v padesátých létech generaci mladých výtvarníků ke kulturní vzpouře.
Za jednoznačného praotce čs. sklářské moderny bych si dovolil považovat Jana Kotíka. On roztočil vázu tak, že čirá hmota poskočila, zatančila, proměnila v plastiku - v proporcích neokázalých, na míru sřižených. On byl dle všeho duchovní pokušitel, našeptávající excelentnímu duu kritiků - Heteš, Raban, napomáhající rozeznávat, oddělovat zrající zrna od plév. Pak Kaplického ateliér na UMPRUM - zde se sešla parta, která by se za normálních okolností nikdy nedala dohromady. Dril kulturní politiky angažovaného umění dělníků, zemědělců a pracující inteligence vytěsnil původně zapřisáhlé malíře (např. Vladimír Kopecký, ...), sochaře (např. Harcuba, Oliva, Libenský), grafiky (hádejte :) ...) ), architekty (Václav Cígler), scénografy (František Tejml), ilustrátory (Tejml a ... hadání), houslového virtuóza (..., kdo asi?) etc do posledního zbývajícího koutku, azylu, který, div se světe, byl ze skla. Co by asi tak mohlo být na skleničce ideologicky závadné, socialismu nepřátelské, uvažoval onehdy, předpokládám, kultur-politruk typu Zdeníka Nejedlého ...
Tato interdisciplinarita byla požehnaným hnojištěm, ze které vyrůstali lilie nové křehrosti a průzračnosti. Tito mládenci a sličné děvy z ateliéru pak přicházeli do hutí, kde duše mistrů sklářů tesknila, ještě stále měla v paměti hodnotu experimentu, radost z objevů, živočišní úžas a údiv z fortelní, graciózně provedené práce (Beránkovic ze Škrdlovic, Rozinek z Boru, Holzman ze Zlatna, ... a mnoho a mnoho nejmenovaných), ujařmená mechanickou prací, často po šichtě, za hubičku, za láhev kořalky, si brala za čest pokoušet nepoznané, činit sobě posvěcení.
Jen si prosím povšimněte jakým puncem harmonie a souznění jsou poznačené sklené vázy pí Žertové, tvary a barvy nádob z onoho požehnaného období (není snad člověk sám jako ta křehká nádoba?). Zkrátka synergie souznění mezi návrhářem a mistrem - bez ostychu srovnatelnou s chorálem, který se skrze klíčovou dírku prodíral z břicha barokního chrámu do zmrzlé, ztišené krajiny. Srovnáme-li československou sklářskou produkci oné doby s ostatními epicentry hutí na našem starém dobrém evropském kontinentu (Italie, Skandinavie), nutně nás udiví její rozsah, rozmanitost, členitost, mnohovrstevnost, ... a šlo o mládí, revoltu - smělost! Že to byla díra do světa jako hrom, je zcela patrné, když se pohlédneme po tehdejších snahách světově respektovaných gigantů umění, jako např. Pablo Picasso, Salvator Dalí, George Braque, Fernand Legér, etc, (snad nikoho z obrů snaha zvěčnit se ve skle neobešla ...), kteří rovněž v 50tych letech objevili fenomén skla, a ve snaze promítnout do nej sou výtvarnost (za pomoci Murana), vytavili obvykle něco podobného leklému samo-zrajícímu sýru. Kyklopové v porculánu, dalo by se říc.
Hold, jsme dědicové a nejbližší svědci sklených světců moderny. A buďme za to pokorní dosyta. Jenže, nebylo by nemoudré přehlížet i zatuchlosti, hnilobu a jiné nevonné esence našeho malého českého rybníčku - zázraku skla? Či to v těle společnosti nechat hnít jako rakovinu, dokud se to na nás nevysype jako kostlivec ze skříně? Učinit za minulostí tlustou čáru rukou politika? Citlivá otázka pro rozechvěné rty nebo pachuť z dračí tlamy? Asi tak vnímám tenhle veřejně publikovaný příspěvek o jednotlivostech zkázy, křivdách osudu, na panu Urbanovi.
A dím, byť k zamyšlení spíš by mělo nežli k soudu: o co rozmanitější mohl být briliant sklářské moderny v srdci Evropy, nebýt tak zásadních, nepřehlédnutelných a nepochybně záslužných tvůrců, jako byl soudruh Hlava, soudruh Matura, kteří z pozice rovnějších mezi rovnějšími uřízli ve své době krk nejenomu talentu, kolik prostoru jen pro sebe spotřeboval žoviální, hodný strýček, soudruh Libenský, ozdoba kultury normalizace (který dnes v západních aukčních síních tolik ohlušuje smysly investicmilovných snobů snad už 51. Hlavou či falsifikem 10tého Zeleného oka pyramidy - říkám si - snobové normalizaci nemohli prožit, a nutně jako vše nedostupné, jim musí přirozeně připadat historicky atraktivní, po způsobu čepice generálmajora okupačních vojsk, získané na Můstku), kolik noviců průzračnosti jen odradil soudruh Roubíček na sklářské škole v Kamenickém Šenově, ve své snaze zalíbit se, dát výrazu tvorby svých žáků i angažovanou dimenzi, kudy se asi mohlo dnes ubírat Slovenské sklo, nebýt sice originálního, ale poněkud předem dozněného, v blízkosti vyčerpaného horizontu, který na katedře skla VŠVU vyprofiloval ostrým skalpelem do hlav svých žáků soudruh Václav Cígler, jako dokonalou slepou uličku (dodnes vynášen na rukou, přestože tamní sklářství se obrátilo ve střepy, a to především z nedostatku původní, místní výtvarné invence, fungují již pouze 2 hutě - Lednické Rovné a Poltár), jakou nenávistí vůči tak éterickému materiálu musí být asi posedlý ex-soudruh ex-profesor Kopecký, když vochcává kýblema barev své střepy zaražené autogenem do zrezivělých kolejnic (vypustit Džina pohrdání vším krásným z lahve, pozoruhodný osud jednoho z nejtalentovanějších malířů z Kaplického ateliéru), ... a lze pokračovat, a lze ... .
Pan Urban není osamělý běžec bezpráví, kterému se stala křivda až na pelyněk. Chtěl bych jej potěšit, i když vím, že poukazování na bídný osud ještě bídnějších obětí, zatím nikoho nesoudružského neuzdravilo.
Přesto nakonec, bezbranný, po slovech tolika, křičím:
Mais, en avant camarade! Tete a la-haut! ![\"Laughing\"](\"editor/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-laughing.gif\" "\\"Laughing\\"")
Algebra 15.3. 2011
Tento příspěvek jsem dnes našel pod svým blábolem, připomínajícím osud pana Urbana, a mám za to, že by bylo dobře aby nezapadnul, tak jej uveřejňuji i zde.
Jindra
