Někdy je to vážně k vzteku.
Schází naskanovat poslední tři stránky a náhle počítač zmrzne. A dalších 20 naskanovaných stránek je tím definitivně ztraceno a tím i půl dne práce přišlo vniveč. Samozřejmě si za to můžu jako vždy sám. Stačilo častěji obrázky ukládat a také pravidelně uvolňovat místo na disku a vůbec nemít na něm takový chlív. Ono by se toho mělo dělat a nedělá….
A tak restartuju, promáznu, poklidím disk a jedu znova od začátku.
Už několik měsíců, vlastně už i let. Na jednom počítači pracuji, na druhém vrčí skaner. Když vrčení přestane, otočím se na židličce, obrátím stránku a znova stisknu čudlík „Scan“. Tisíce stran. Je to taková mechanická a hloupá práce, jen se občas stane, že se až příliš soustředím na svoje programování, obracím bezmyšlenkovitě stránky a neuložím si včas, a pak abych si nadával.
A když mám vztek, zlobím se na všechny. Zejména na ty státem placené „doktory přes kultůru“, kteří sedí na hromadách katalogů a časopisů, které by bylo dobré zpřístupnit na internetu ale oni, až na malé výjimky, nic takového nedělají. Ba hůř. Už několikrát se mi stalo, že když jsem se ptal autorů, jestli by mi mohli zapůjčit některé dokumenty, dozvídám se, že je darovali tomu či onomu muzeu a takže „bohužel“. A oni to ti „doktoři přes kultůru“ zavřou někam do depozitů a nikdo nikdy už to neuvidí, možná nějaký studentík nebo aspirant, co se chce taky stát „doktorem přes kultůru“. A do toho ten „zmrzlej počítač“ a mrazivé počasí také pod psa.
Takže napodruhé se to podařilo, ale přesto je mi z toho smutno.
Ty desky, co jsem právě prohnal skenerem, obsahovaly totiž pozůstalost pana Jiřího Brabce, výtvarníka sklárny v Rosicích. V Rosicích už nezůstal kámen na kameni, vypadá to tam dneska takhle:
(na obrázku 83, tam v rohu, co je ta hromada dřeva stával prý Brabcův ateliér, Maxim si to vyfotil na památku)
A po panu Brabcovi tu mám jen ty jedny desky:
https://picasaweb.google.com/104509467784289017506/JiriBrabecEstate?authkey=Gv1sRgCNj09-afqs7tiQE# a pak ještě kolekci jeho skla:
Možná někde v depozitáři nějakého muzea toho je víc, my však víc už dohromady asi neseženeme. Takže potěšte se poctivou designérskou prací pana Jiřího Brabce, který, jak psal David Fisher z Kanady, dělal „umění pro masy“.
Já si jeho „masové umění“ například pamatuji z naší školní galerie „U vojáčků“ na Smíchově, či později z fakultní galerie „U Švejka“ v Dejvicích…
Abych to neuzavřel tak nostalgicky, připomenu, že v poctivém designérském řemesle pokračuje pan Jan Čapek http://www.jancapek.net/ , které je k vidění v mé místní galerii „Pod Ledem" http://www.restauracepodledem.cz/ a jistě i jinde.
Jindra Pařík 26.3. 2011
