OLD ARTICLES / Staré články | Pavel Werner ve Frýdku-Místku

Pavel Werner ve Frýdku-Místku

Z té cesty jsem měl vysloveně strach.

Vzdálenosti mně nevadí, vadí mi popojíždění v kolonách, a protože můj traktor má poněkud tvrdší spojku, taková silniční zácpa mě i dost fyzicky bolí v levém třísle.
A tenhle čtvrtek jsem mohl s potížemi v dopravě počítat. Vypasení odboroví funkcionáři se rozhodli neodkladně bojovat za právo mých dcer na včasný odchod do důchodu, za což jim ta moje mladší dala takových jmen, která byste od osmnáctiletého děvčete nikdy nechtěli slyšet, natož pak jako otec. Přišla totiž tím, že díky odborářskému tajrdtlování odpadla výuka o možnost opravit si známku z fyziky a tím i bezstarostné prázdniny. Nápadu fyzikáře jazykového gymnasia vychovávat z matematicky naprosto netalentované blondýny jaderného fyzika také moc nerozumím, ale to sem nepatří.

Do toho Soňa, která to se mnou myslí vždycky dobře:
„Hele, ten čtvrtek bys vážně neměl nikam jezdit, víš jakej jsi rapl, do něčeho se připleteš a bude jen průšvih“.

A já se od pondělního večera budil zpocený děsivými sny; nejdříve jak prorážím traktorem dálniční zátaras z balíků slámy, v dalších nocích pak zhmotňující se představou, že doluji ostatky nařvaného Zavadila v modré svazácké košili z mřížky svého chladiče, prostě hrůza a běs.

Ale slíbil jsem, tak musím.

A slíbil jsem nejen panu Pavlu Wernerovi, že na vernisáž jeho výstavy ve Frýdku-Mísku přijedu, ale i panu Vladislavu Urbanovi, že ho v Brně naložím a svezeme se do Frýdku spolu a v neposlední řadě jsem slíbil i panu Františku Víznerovi, že se u něj s panem Urbanem stavíme v nemocnici v Brně-Bohunicích, abychom mu trochu zkrátili další z dlouhých dní, které musí trávit na nemocničním lůžku.

Zřejmě bych měl méně podléhat mediím, která v každém deštíku vidí povodňovou vlnu, v průjmu po třešních rychle šířící se epidemii e-colli a v nepovedené taškařici několika lenochů rozvrat dopravní infrastruktury státu. Prostě cesta byla naprosto bezproblémová, klidná a plynulá, nádherný slunečný den v naší krásné vlasti.

Pan Vízner, poprvé po dlouhém čase opět bez teplot, byl návštěvou svého dávného spolužáka a parťáka zjevně potěšen a my na oplátku se radovali z toho, že jeho léčba konečně zabírá a panu Františkovi se vrací jeho mírně sarkastický humor.

Pak už Moravským úvalem nahoru na sever, drncáme po tankodromu omylem v navigaci označeném jako dálnice, pan Urban ukazuje vlevo vpravo, o každém místě něco ví, a pak už Hukvaldy a Frýdek.

Pan Pavel Werner, ačkoliv ostřílený harcovník, co už vystavoval leckde po světě, má viditelně trému, těká po místnostech a neuklidní ho naše slova o tom, že výstava je báječná a dokonalá, a že může být na to, co představuje dostatečně hrdý. Do toho kamera a rozhovor po televizi, pan Werner říká: „ještě 15 minut a budu to mít za sebou“.

Práce sklářského výtvarníka mnoha let, týden instalace výstavy a on místo toho, aby si teď vernisáž užíval, to už chce mít „z krku“. Stačíme se ještě vsadit o velkou plzeň, že kurátor výstavy pan Dr. Bohdálek to vezme šířeji, a poví nám něco o starém Sumeru.
(Sázku jsem prohrál. Pan doktor pár tisíc let vynechal a začal až u Giotta di Bondone. Pan Werner má u mě pivo v sklářském klubu Ajeto v Novém Boru tento čtvrtek. Těším se, že si s panem Wernerem budu také moci promluvit více o jeho skle, protože na vernisáži na to opravdu čas neměl.)

A pak to začalo a to tak, že mi to vyrazilo dech. Myslel jsem, že po „panu Pepíčkovi“ (http://www.webareal.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2766-J-Suhajek-predstavil-Pepicka) Jiřího Šuhajka mě už nic nepřekvapí, ale tohle byla pecka.
Nakonec, poslechněte si sami:
http://www.youtube.com/watch?v=VXIq6XdqVoc

Pak dlouze promluvil kurátor výstavy pan Dr. Bohdálek a mě při jeho řečnění napadá kacířská myšlenka, jestli jsou tyhle teoretické přednášky na vernisážích potřeba a jestli by nebylo lépe uchopit představení autora méně formálně a více bulvárně jako show, která má skláře představit laické veřejnosti, a ne předvést fundovanost a erudici kunsthistorika. ( http://www.youtube.com/watch?v=18LSGEeeSWQ a http://www.youtube.com/watch?v=bBBCl9XG9ZU dál už jsem nenahrával)

Dále už jen krátce promluvil pan Werner:
http://www.youtube.com/watch?v=5cPD0DKRvJA

a vernisáž se změnila v koncert žákovské jazzové kapely z Frýdku-Místku, která si říká „Šuba Duba Band“ (http://www.subadubaband.wz.cz/).

Zapomínám, že jsem tu kvůli sklu a bezvadně se bavím, stejně jako všichni mladí muzikanti včetně kapelníka. Škoda, že se na nádvoří frýdeckého zámku zvuk tak tříštil a můj tablet jej nebyl schopen dobře zachytit, ale snad se mi podaří trochu přiblížit tu atmosféru naprosté pohody a zábavy. Protože jsem jako kluk také trochu foukal do trumpety, dovedu si představit, kolik píle a úsilí je za tím odvazem, co tu ta děcka předvádějí.
http://www.youtube.com/watch?v=qjzSUSEtSnw

Vysloveně mě nabíjejí optimizmem, když vidím, to jejich nadšení a chuť, kterou do svého výkonu dávají. Máme-li u nás takovéhle děti, nemáme se čeho bát!

Pak už nebylo nic, co by mohlo výsledný dojem z vernisáže zkazit. Všechno bylo skvělé a báječné, usměvavé hostesky, chutné chlebíčky, nádherné sklo a opravdové štěstí v očích děvčátek z Šuba Duba Bandu, když slyšela chválu za svůj hudební výkon.

Žijeme v báječné době, mezi skvělými lidmi v nádherné zemi, můžeme si přát něco víc?

Možná ano, snad abychom na to nezapomínali, vážili si toho, a byli na sebe hodní.

Hezký zbytek neděle a celý příští týden

Jindra Pařík 19.6. 2011

Výstava Pavla Wernera ve Frýdeckém zámku potrvá do 28.srpna.
Fotky z výstavy zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/PavelWernerFrydekMistek1662011?authkey=Gv1sRgCM3zr8zqyJak0wE#

a profesinálně provedené fotografie, které laskavě poskytnul pam Pavel Werner zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/PavelWernerSklo2011?authkey=Gv1sRgCIPw47zwsLe61gE#

NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ