logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah


STARÉ ČLÁNKY - OLD ARTICLES »
Vladislav Urban – 40 let nepodmíněně

O Vladislavu Urbanovi, jako o muži, na kterého se mělo zapomenout, jsem psal už loni v létě. http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/1057-Vladislav-Urban

Díky Maxovi Velčovskému, jenž si usmyslel, že musí vlastnit nejen všechno Urbanovo lisované sklo, ale i původní a originální návrhy, které pan Urban před lety vypracoval, se dostávám do brněnského ateliéru Vladislava Urbana podruhé.

Už od dveří Max pošilhává po hromadě desek, ležících na stole, protože neomylně tuší ten poklad, který skrývají. Ale dáme nejdřív kávu.

Neprasknou ty sklenky?“ ptá se Soňa, když do nich leje vroucí vodu.
Ale kdepak, ty jsem navrhoval já“ odpovídá s úsměvem pan Urban.
I vy ty sklenky určitě znáte – vzor Libochovice 20067/225g, vyrobilo se jich za sedm let počínaje rokem 1974 skoro 7 milionů kusů.

Rok 1974?
To už byl pan Urban čtyři roky ve „výkonu trestu“, přesto se jeho návrhy realizovaly. Tenhle mu alespoň zůstal přisouzen, jiné jeho designy mu už byly naprosto nestydatě ukradeny a připsány někomu jinému.

Pan Urban v roce 1968 jak sám říká „trochu zlobil“, a tak byl „potrestán“.
Čtyřicet let nepodmíněně je však trochu moc!

Pan Urban rezignoval a zdá se, že se už smířil s tím, že to „má na doživotí“.
Mě už se do ničeho nechce, já si už jen hraju“ říká odevzdaně.
Kdysi jsem se pral, platil právníky, všechno marné“ otevírá staré desky plné křivdy.
Všechno to tam je

V čem je ta velká bolest a zároveň křivda spáchaná na panu Urbanovi?

Především v popření jeho autorství metody „odlévání sklářských kovových forem a tvarovacích nástrojů mezimodelem“. 
Výroba sklářských forem je nesmírně nákladná záležitost, pokud je nutné je vyrábět zámečnickým způsobem. Tehdy se stavěla Asuánská přehrada, a pan Urban si všimnul, že staré egyptské reliéfy snímali silikonem. Pana Urbana napadlo, že by tahle technologie šla použít i ve formárně lisovaného skla, kokila se potáhla silikonovým pláštěm, a sejmul se otisk modelu.

Ono to samozřejmě všechno nebylo tak jednoduché, jak to dneska vypadá, vyžadovalo to hodně práce a i nákladů, které pan Urban hradil sám ze svého mizerného platu návrháře podniku Sklo Union. Ale povedlo se!

Jenomže v době, kdy už byl pan Vladislav Urban nežádoucí. Zaškolil Pavla Pánka, přenechal mu svůj ateliér i vzory a byl odejit z Teplic do Brna, kde díky panu Jaroslavu Bejčkovi mohl vykonávat svůj trest v nábytkářském průmyslu.

A pak přišla další rána.
Pavel Pánek získal ocenění za svoji kolekci Boutique s odůvodněním:
Porota oceňuje také nový přístup při zhotovování kovových tvárnic, kde bylo upuštěno od techniky klasického lití a použito přímého odlití tvaru do kovu“, tedy Pavlu Pánkovi tak byl připsán Urbanův vynález.
A nestyděl se nikdo! Pánek, Včelák, Kadlec! Já se ozval, platil právníka, všechno marné!“ opakuje pan Urban znovu a já si říkám, že takhle to zůstat nesmí.
Musí se to říci lidem „Takhle to opravdu bylo!

Čekali bychom, že když se zazvonilo klíčema, že bude pan Urban z výkonu trestu propuštěn a rehabilitován, jeho přínos pro československé sklářství uznán a když ne oceněn, tak alespoň respektován. Nestalo se tak.  Na Urbana se prostě mělo zapomenout definitivně.

Možná proto, že se někteří lidé styděli za to, co mu provedli, možná proto, že nekřičel a nepral se o svá práva dost nahlas. Vystavoval v roce 1991 na velké výstavě československého skla v Praze, kurátorkou výstavy byla paní Alena Adlerová, jméno Urban však ve výstavním katalogu nenajdeme. Na další výstavě v Brně „Souvztažnosti - plastika sklo“ – kurátorka paní Medková, měl tam svoje dílo hned za dveřmi. Asi tušíte, v katalogu byste jméno Vladislav Urban hledali marně.

Vladislav Urban měl být prostě vymazán ze světa československého sklářství.

Teď cítím potřebu zařvat:
Pane Urbane, Váš trest skončil!“
Čtyřicet let stačilo!“

 Jindra Pařík 20.1.2010


Tyhle sklenky neprasknou - Libochovice 20067 Tady to všechno je, takhle to bylo Thomas Germany? Ne, Vladislav Urban Proč neukrást dobrý nápad Pamatujete? Vegetol? Jasně, design láhve Urban Lak na nehty potřeboval lahvičku, také Urban Vladislav Urban navrhoval i hutní sklo - Mstišov 1962 Stačilo vymodelovat a otisknout Vladislav Urban se chystá do boje? Ne, ještě netuší co bude Dnes už se neperu, jen si hraju


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgAlgebra [213.220.255.*]

img15.03.2011 04:13

Nalejme si ...

jednu čirou, lustrační, ať má jiskru zvonu - neumíráčku. Československé moderní sklo - fenomén, který se již s velkou pravděpodobností nebude nikdy opakovat, vznikl díky tradici a dobovým, velmi specifickým podmínkám, které zdánlivě a paradoxně možnost zrodu zázraku vylučovali. Avšak zázrak je vždy dílem skutečnosti neočekávané, nepotvrzující očekávání samotné. Stejně tak ony dobové okrajové podmínky křečovitého pětiletkového plánování lepších zítřků z nádoby šedivosti vypjaté strojové industrializace, ve své podstatě dohnaly v padesátých létech generaci mladých výtvarníků ke kulturní vzpouře. Za jednoznačného praotce čs. sklářské moderny bych si dovolil považovat Jana Kotíka. On roztočil vázu tak, že čirá hmota poskočila, zatančila, proměnila v plastiku - v proporcích neokázalých, na míru sřižených. On byl dle všeho duchovní pokušitel, našeptávající excelentnímu duu kritiků - Heteš, Raban, napomáhající rozeznávat, oddělovat zrající zrna od plév. Pak Kaplického ateliér na UMPRUM - zde se sešla parta, která by se za normálních okolností nikdy nedala dohromady. Dril kulturní politiky angažovaného umění dělníků, zemědělců a pracující inteligence vytěsnil původně zapřisáhlé malíře (např. Vladimír Kopecký, ...), sochaře (např. Harcuba, Oliva, Libenský), grafiky (hádejte :) ...) ), architekty (Václav Cígler), scénografy (František Tejml), ilustrátory (Tejml a ... hadání), houslového virtuóza (..., kdo asi?) etc do posledního zbývajícího koutku, azylu, který, div se světe, byl ze skla. Co by asi tak mohlo být na skleničce ideologicky závadné, socialismu nepřátelské, uvažoval onehdy, předpokládám, kultur-politruk typu Zdeníka Nejedlého ... Tato interdisciplinarita byla požehnaným hnojištěm, ze které vyrůstali lilie nové křehrosti a průzračnosti. Tito mládenci a sličné děvy z ateliéru pak přicházeli do hutí, kde duše mistrů sklářů tesknila, ještě stále měla v paměti hodnotu experimentu, radost z objevů, živočišní úžas a údiv z fortelní, graciózně provedené práce (Beránkovic ze Škrdlovic, Rozinek z Boru, Holzman ze Zlatna, ... a mnoho a mnoho nejmenovaných), ujařmená mechanickou prací, často po šichtě, za hubičku, za láhev kořalky, si brala za čest pokoušet nepoznané, činit sobě posvěcení. Jen si prosím povšimněte jakým puncem harmonie a souznění jsou poznačené sklené vázy pí Žertové, tvary a barvy nádob z onoho požehnaného období (není snad člověk sám jako ta křehká nádoba?). Zkrátka synergie souznění mezi návrhářem a mistrem - bez ostychu srovnatelnou s chorálem, který se skrze klíčovou dírku prodíral z břicha barokního chrámu do zmrzlé, ztišené krajiny. Srovnáme-li československou sklářskou produkci oné doby s ostatními epicentry hutí na našem starém dobrém evropském kontinentu (Italie, Skandinavie), nutně nás udiví její rozsah, rozmanitost, členitost, mnohovrstevnost, ... a šlo o mládí, revoltu - smělost! Že to byla díra do světa jako hrom, je zcela patrné, když se pohlédneme po tehdejších snahách světově respektovaných gigantů umění, jako např. Pablo Picasso, Salvator Dalí, George Braque, Fernand Legér, etc, (snad nikoho z obrů snaha zvěčnit se ve skle neobešla ...), kteří rovněž v 50tych letech objevili fenomén skla, a ve snaze promítnout do nej sou výtvarnost (za pomoci Murana), vytavili obvykle něco podobného leklému samo-zrajícímu sýru. Kyklopové v porculánu, dalo by se říc. Hold, jsme dědicové a nejbližší svědci sklených světců moderny. A buďme za to pokorní dosyta. Jenže, nebylo by nemoudré přehlížet i zatuchlosti, hnilobu a jiné nevonné esence našeho malého českého rybníčku - zázraku skla? Či to v těle společnosti nechat hnít jako rakovinu, dokud se to na nás nevysype jako kostlivec ze skříně? Učinit za minulostí tlustou čáru rukou politika? Citlivá otázka pro rozechvěné rty nebo pachuť z dračí tlamy? Asi tak vnímám tenhle veřejně publikovaný příspěvek o jednotlivostech zkázy, křivdách osudu, na panu Urbanovi. A dím, byť k zamyšlení spíš by mělo nežli k soudu: o co rozmanitější mohl být briliant sklářské moderny v srdci Evropy, nebýt tak zásadních, nepřehlédnutelných a nepochybně záslužných tvůrců, jako byl soudruh Hlava, soudruh Matura, kteří z pozice rovnějších mezi rovnějšími uřízli ve své době krk nejenomu talentu, kolik prostoru jen pro sebe spotřeboval žoviální, hodný strýček, soudruh Libenský, ozdoba kultury normalizace (který dnes v západních aukčních síních tolik ohlušuje smysly investicmilovných snobů snad už 51. Hlavou či falsifikem 10tého Zeleného oka pyramidy - říkám si - snobové normalizaci nemohli prožit, a nutně jako vše nedostupné, jim musí přirozeně připadat historicky atraktivní, po způsobu čepice generálmajora okupačních vojsk, získané na Můstku), kolik noviců průzračnosti jen odradil soudruh Roubíček na sklářské škole v Kamenickém Šenově, ve své snaze zalíbit se, dát výrazu tvorby svých žáků i angažovanou dimenzi, kudy se asi mohlo dnes ubírat Slovenské sklo, nebýt sice originálního, ale poněkud předem dozněného, v blízkosti vyčerpaného horizontu, který na katedře skla VŠVU vyprofiloval ostrým skalpelem do hlav svých žáků soudruh Václav Cígler, jako dokonalou slepou uličku (dodnes vynášen na rukou, přestože tamní sklářství se obrátilo ve střepy, a to především z nedostatku původní, místní výtvarné invence, fungují již pouze 2 hutě - Lednické Rovné a Poltár), jakou nenávistí vůči tak éterickému materiálu musí být asi posedlý ex-soudruh ex-profesor Kopecký, když vochcává kýblema barev své střepy zaražené autogenem do zrezivělých kolejnic (vypustit Džina pohrdání vším krásným z lahve, pozoruhodný osud jednoho z nejtalentovanějších malířů z Kaplického ateliéru), ... a lze pokračovat, a lze ... . Pan Urban není osamělý běžec bezpráví, kterému se stala křivda až na pelyněk. Chtěl bych jej potěšit, i když vím, že poukazování na bídný osud ještě bídnějších obětí, zatím nikoho nesoudružského neuzdravilo. Přesto nakonec, bezbranný, po slovech tolika, křičím: Mais, en avant camarade! Tete a la-haut! :)

ODPOVĚDĚT

ZGQ2Y2M