logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah


STARÉ ČLÁNKY - OLD ARTICLES »

Czech Glass In A Family Home

by David Fisher (a glass collector from Scotland, now living in Canada).

I have been collecting glass, including post war Italian, Scandinavian and Czech glass for several years. Recently, I was surprised to see a piece of glass (that I had not bought myself!) suddenly appear in my home. The vase looked strangely familiar.

“Where did that vase come from?” I asked my wife of the vase in front of me, that now held some flowers I had bought earlier in the day. I admit, it’s usually my wife asking me that question, as she notes the unannounced appearance of yet another vase in the house!

“I found it downstairs with some of your mother’s things, so I thought I would use it for the flowers.” Then I remembered having seeing the vase, numerous times, in places where my mother had lived. It must have been stored in the boxes of her belongings since the time she passed away. Looking more closely at the vase, I realised it was more interesting than just "a vase."

“I’m sure that’s an Urban vase,” I observed, recalling information I had learnt about Czech glass as part of my interest in glass collecting.

“Oh really?” came the slightly flat reply.

And so it proved to be- it was a vase designed by Vladislav Urban for the Rosice glassworks in the (now) Czech Republic! Amazing. My mother had used this vase for at least thirty years. She certainly had it long ago, when she lived in Galashiels in Scotland, at a time when she did not have much money, as we were a typical Scottish, working class family. After my father died, she moved to Canada at the age of 63 to join me. She brought to Canada only the things she cared deeply about, including this vase. (I also remember, she had brought with her another classic piece of Czech glass design that I later found out was an "Osaka" jardiniere). She also brought this vase designed by Vladislav Urban.

My mother loved beautiful things. I knew this, not because she talked about wanting beautiful things, or because she complained that she didn’t have enough money to buy this or that, but because, naturally, without any fuss, she went out and bought beautiful things she could find for sale, with the very little money she ever had left over or saved up. Beautiful things like these two pieces of Czech design, that at the time would have been sold in affordable high street shops such as Woolworths, as inexpensive decoration for any home. Today these pieces are collected as pieces of design as much as being bought for functional use in the home!

Since starting a glass collection, I have been aware of the claim that Czech pressed glass has been described as "art for the masses." Though I more or less agree with that claim, it always sounded a little too theoretical, something true in the abstract, not necessarily in real life. However, the example now in front of me, this splendid amethyst vase by Vladislav Urban (and the "Osaka" jardiniere), acquired long ago by my mother in times of frugal spending, suddenly made the claim about Czech pressed glass being art for the masses, become vivid and compellingly true.

České sklo u nás doma

napsal David Fisher (skotský sběratel skla dnes žijící v Kanadě)

Už několik let sbírám sklo, včetně poválečného italského, skandinávského a českého. Nedávně mě však u nás doma překvapil kousek skla, který jsem si sám nekoupil! A ta váza vypadala divně povědomě.

„Kde se to tu vzalo?“ zeptal jsem se své ženy na vázu před sebou, ve které už byly květiny, které jsem zrána koupil. Připouštím, že takovouhle otázku mi většinou klade moje žena, když si všimne, že se v domě objevila zase další váza.

„Našla jsem ji dole, mezi věcmi tvé matky, tak jsem si řekla, že ji použiju na ty kytky“. A tu mi došlo, že jsem tu vázu mnohokrát vídával v bytě mé matky. Musela zůstat v krabici s její pozůstalostí. Prohlédnul jsem si ji zblízka a uvědomil jsem si, že jde o něco mnohem zajímavějšího než jen o „nějakou vázu“.

„To bude určitě Urbanova váza“ povídám lovíce v paměti, to co jsem se o českém skle jako předmětu mého sběratelského zájmu naučil.

“Skutečně?“ přišla poněkud příkrá odpověď.

A pak se skutečně prokázalo, že to je váza navržená panem Vladislavem Urbanem pro sklárnu v Rosicích v dnešní České republice. Úžasné. Moje matka tu vázu používala minimálně třicet let. Určitě ji měla už dávno, když ještě bydlela v Galashiels ve Skotsku. V té době neměla moc peněz, byli jsme typická skotská rodina pracující třídy. Když otec zemřel, přestěhovala se ve svých 63 letech ke mně do Kanady. Vzala si s sebou jen věci, na kterých jí opravdu záleželo, včetně této vázy. (Vzpomínám si, že s sebou přivezla  jiný klasický kousek českého sklářského designu, o kterém jsem později zjistil, že je to žardiniéra „Ósaka“). Takže přivezla i tuto vázu navrženou Vladislavem Urbanem.

Moje matka milovala hezké věci. Vím to ne proto, že by mluvila o tom, že by krásné věci chtěla, nebo že by si snad stěžovala, že nemá dost peněz, aby si koupila to či ono, ale protože vždy přirozeně a bez okolků šla a koupila si hezkou věc, kterou našla ve výprodeji za těch málo peněz, které ji zbyly nebo si je našetřila. Krásné věcičky, jako jsou tyto dva kousky českého designu, které se prodávaly v cenově dostupných obchodech na hlavní, jako byl Woolworth, laciné dekorace do každého bytu. Dnes jsou tyto věci sbírány jako designové předměty spíše než, aby se kupovaly pro jejich využití v domácnosti!

Od mých sběratelských začátků jsem si byl vědom, že se říkalo, že české lisované sklo bylo navrhováno jako „umění pro masy“. Ačkoliv s tímto tvrzením mohu více méně souhlasit, znělo mi vždycky trochu příliš teoreticky, něco co je abstraktně možné a ne vždy uskutečnitelné v reálném světě. Ale ta věc přede mnou, tahle skvostná ametystová váza Vladislava Urbana (a také žardiniéra Ósaka), pořízená před dávnými léty moji matkou ze skromných prostředků, najednou tvrzení o českém lisovaném skle, jako umění pro masy, přesvědčivě zhmotnila a dokázala.


Vladislav Urban, 1969, Rosice - 1502/200 Rudolf Jurnikl, 1969, Libochovice - 3328/22,5x15


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

ZTg2N