Beseda s Jiřím Pelclem (http://www.pelcl.cz/) v Ajetu probíhala podle tradičního scénáře, nejdříve hodinová ukázka práce na huti a přednáška ve sklářském klubu. Protože profesor Pelcl učí na VŠUP a přivezl si s sebou své studenty tak kolem pece nebylo k hnutí, zato u baru přilehlé restaurace bylo volno, zvolil jsem barovou židličku jako vhodné místo pro pozorovatelnu a k žáru sklářské pece vyslal Soňu, která pro Vás i pro mě, celé vzorování nafotila.
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/JiriPelcAjetoNovyBor24112011?authkey=Gv1sRgCIXNipznjOG9eA#

Sklo tentokrát foukal sám majitel sklárny Petr Novotný, který nastoupil v bleděmodrém triku Chihuly teamu a sekundoval mu huťmistr Dalibor v žlutém trikotu nejlepších jezdců , obklopeni houfem mladých studentek – obdivovatelek až mě zamrzelo, že jsem zamlada místo do trumpety nefoukal do sklářské píšťaly.

Svoji přednášku:  „Specializace v designu? O smyslu a povaze designérské práce“ pojal Jiří Pelcl opravdu profesionálně, jak se od profesora dalo čekat, seznámil nás s oblastmi designérské tvorby, kterou rozčlenil do částí:

1. Autorský originál
2. Limitovaná serie
3. Produkt pro průmyslovou výrobu
4. Speciální projekty
5. Design do vzduchu (já bych řekl spíše „do šuplíku“)
6. Nerealizované projekty

a všechny tyto oblasti doložil vlastními návrhy.

Protože jsem laik, vytvořil jsem si vlastní členění, tedy „autorský originál“ popřípadě „limitovaná serie“ je něco, čehož praktické užití je poněkud sporné, protože designové objekty zabírají příliš mnoho místa na to, aby splnili svou funkci, třeba knihovny, nebo jsou málo užitečné tím, že třeba fochy jsou na šikmo, popřípadě sezení na lavici z páskové oceli jest málo pohodlné.
Hezké, ale neužitečné.
Naproti tomu „produkty pro průmyslovou výrobu“ jsou to, co já vždy chápal pod pojmem design. Užitečné a krásné praktické věci.

Zajímavý byl postřeh profesora Pelcla, že kanceláře obývané převážně ženami, si ty dámy vždy trochu přizpůsobovaly a zútulňovaly fotografiemi svých rodin pod skleněnou deskou na stole, či pozdravy od známých přišpendlených na zdi. Sám bych připojil další privátní kancelářské drobnosti jako vlastní kytičky, co ta děvčata s péčí hýčkala, nebo i vlastní hrníčky na kávu, každá svůj a jiný Design moderní kanceláří je studený, strohý neosobní, uniformní až sterilní a jsem rád, že si designéři toho už všimli, a možná příští generace si už nebude libovat v té jednotné šedi a pastelu jak vysoustružených oficín a vrátí fotky dětí a vnoučat pod skleněné desky.

Skla nám pan Jiří Pelcl promítnul málo, sám říkal, že není sklář, ale designér, mě zaujala nová kolekce stříbřeného skla „Wave“ navržená pro společnost Verreum, kterou jsem poprvé viděl v září v Londýně. Nic, co bych doma musel a chtěl mít, ale pozoruhodné a možná i hezké.

U promítnutých kolekcí nápojového skla jsem si vzpomenul na slova Františka Víznera, jak je těžké, ne-li nemožné vymyslet něco nového, protože snad všechny tvary na světě už někdo jiný někdy vytvořil. Snaha o jakoukoliv originalitu, třeba na tenkou nožku připevněná velmi masivní podstava, nemusí vždy být věci ku prospěchu.
Těžko vylepšovat dokonalé.

Díky za pozvání do Ajeta, díky za přednášku o designu a hezký víkend Všem

Jindra Pařík 26.11.1011