logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah


STARÉ ČLÁNKY - OLD ARTICLES »
Nový Bor nebo snad Palermo?

Byl jsem přátelsky varován.  Že prý zlo plodí zase jen zlo.

Že prý to na stránkách československého skla přeháním a že českému sklu vlastně jen škodím. Ty nové věci prý vlastně nové nejsou, protože jsou ze staré suroviny a jen nově zbroušené.
A také že do toho vůbec nevidím.
Dostal jsem celou řadu dobrých rad jako na politickém školení mužstva
před lety na vojně.

Že bych místo napadání aukčních domů měl s nimi spolupracovat, třeba
zadarmo a „že to je jiná liga než hraju já“. Kurnik, dělám něco jiného?

Někdo z čtenářů mě upozorní na chybu v aukčním katalogu a já na ní pak upozorním mailem na info@příslušnáaukce.cz . Co mám dělat víc?

Mám obíhat aukční domy a nabízet se jim, kdybyste náhodou chtěli prodávat nějaké československé sklo, tak já bych se Vám na to zadarmo podíval, jestli tam náhodou není nějaké falzum, neřku-li falz rovnou většina?

Když je katalog venku, ale to je první okamžik kdy se já dozvím, co se nabízí, je pochopitelně pozdě, vytištěno, rozesláno.  Znovu opakuji: nemyslím si, že kterýkoliv z aukčních domů by chtěl úmyslně prodávat padělky, prostě jen v téhle disciplíně se málo lidi orientuje.

Že taková špatná atribuce, vytištěná na křídovém papíře nadělá ohromnou paseku, není pochyb. Jednou vytištěno, potvrzeno, bráno jako zákon a už se na to odvolávají všichni prodejci a starožitníci a jak jsem zjistil i databáze.

Někomu to možná příjde malicherné, kolik štráchů ten Jindra nadělá kolem toho, jestli tu vázu udělal Vízner nebo Paleček. Kdyby našeho lokálního todického malíře Jíru prodávali na aukci jako Kupku, to by byl panečku jiný rachot.

V čem je rozdíl?
V počtu nul u ceny předmětu. Princip podvodu je stejný.

A teď k tomu sklu – starému a novému, co je to prý vlastně jedno, protože je to sklo kvalitní, krásné a skvěle řemeslně zpracované. A nakonec kdo to pozná, jestli vyrobeno v letech šedesátých nebo po roce 2000? Já většinou ne, ale někteří kolegové ano.
Velká většina kupců také nic nepozná.

Předpokládám, že by žádný seriozní aukční dům ovšem neprodával židli Thonetku, vyrobenou vloni za Thonetku starou stopadesát let a žádný z kupců by za tu novodobou kopii nebyl ochoten vyplatit stejnou cenu jako za tu starou. Proč?

Vždyť ta z loňska má stejný tvar a provedení jako ta, kterou kdysi navrhnul Michael Thonet.
Seriozní popis je, návrh Michael Thonet 1859, vyrobeno Dřevobedna s.r.o 2010.

Pokud bude zájem, Dřevobedna s.r.o jich má na skladě ještě tisíc a když bude ještě zájem, tak rozjede výrobu a vyrobí jich milion. To by se to dražilo....

Nesbírám sklo, které je tu předmětem dlouhých debat..

Chápu ale rozhořčení a vztek těch, kteří takové sklo sbírají a donedávna měli doma unikáty, které se najednou záhadně namnožily, a je po radosti z unikátu.

Podobnou situaci jsme zažili před pár lety se zeleným „malachitovým“ sklem firmy Curt Schlevogt. Bylo sběratelsky atraktivní a tak jej vyráběl kdekdo, někdo oficielně jako dědic práv, někdo pirátsky, trh byl zavalen kvalitními i nekvalitními výrobky, až to přestalo sběratele bavit.


Naše sklárny by se měly opřít o ohromné množství sklářských výtvarníků, které tato země má a tvořit nové věci a ne produkovat kopie osvědčených designů.
To
je spolehlivá cesta k zániku.

Zlo prý plodí zase zlo.


Nepamatuji se, že bych komukoliv někdy odmítnul poradit, když jsem to uměl a to platí i pro aukční domy. Když včas před tiskem dostanu sadu fotek, pokud budu umět, rád pomůžu s kontrolou správnosti určení.

Varování beru velmi vážně, ale nebojím se!
Hezký večer, přátelé

Jindra Pařík  29.11. 2011


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

YzdiNT