logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah


STARÉ ČLÁNKY - OLD ARTICLES »
Multi-kulti

Všimni si, jak všichni vypadají tak nějak francouzsky“ řekla Soňa.

Rozhlédnul jsem se po přeplněném vagónu pařížského metra. Hned vlevo ode mě stál obrovitý černoch v tmavém obleku, za ním švitořila skupinka školáků výrazně arabského vzezření, na sklápěcím sedátku seděla těhotná Indka, vpravo dva Pákistánci nebo snad Afgánci laškovali s dívkou z Vietnamu či Thajska. Zavalitá černoška chovala na klíně kakaovou holčičku, která si mě zvědavě prohlížela ohromnýma, tmavě hnědýma očima.Musel jsem jí připadat jako exot, protože když vynechám Soňu, jsem byl v celém voze jediný, kdo alespoň podle vzhledu, měl oba rodiče prokazatelně evropského původu.

Tak ti nevím, vidím to nějak černě “ odmlouval jsem nesměle.

Čtvrť La Villete je, alespoň podle složení obyvatel, něco mezi předměstím Kábulu, pásmem Gazy a Saigonem, když ještě nebyl Ho-Či-Minovým městem. Arabské krámky se tlačí na košér řeznictví, naproti indické restauraci je synagoga.  V hospodě na rohu, hnedle vedle hotelu řetězce Ibis, se zase domluvíte srbsky.
Prostě Paříž, hlavní město sladké Francie.

V kavárně nad pidi espressem, přemítám jak to, že ta holka zase měla pravdu. Fakt ti všichni v metru, ačkoliv ze všech koutů světa, vypadali „tak nějak francouzsky“ zatímco tady, nahoře, na povrchu, je to takové namixované „ethno“.

Asi to je v oblečení, a možná i v způsobu projevu, gestech a mimice při rozhovoru, v chování a zdvořilosti. Ti v metru byli prostě víc „francouzští“. Proč ale?
To u kafe nevymyslím.


Ještě jedno veliko pivo može?“ zeptal se Niko.
Da, molim“.
Taky, mohl by vědět, že když je dopito a neplatím, má další roztáčet, bratr jeden slovanský.
Zřejmě milého Nika už pofrancouzštili, to jeho táta Miloš, to byl Srb jak poleno a bez julišky na zdraví by mě ze své hospody nepustil.

Pořád mě to ale vrtá hlavou. Podobně jako detektiv Columbo nemám rád nevyřešené případy, zvláště, je-li za tím moje paní.
Kolik bylo vlastně hodin, když jsme se vraceli z centra?“ 

Podvečer, proto bylo metro přecpané k prasknutí.  Mám to!

Ti lidé se vraceli z práce!

Ano! Pracující! Zařadili se, zapojili se a šlapou, pofrancouzštili se!

Makáš, tak nemáš čas přemýšlet nad tím, jak zdůraznit svůj původ barevným jihoafrickým kulichem, či hábitem velbloudáře. V zaměstnání by ti netrpěli burku nebo turban a bubínek potažený oslí kůží by ti tam asi taky byl na nic.

Práce prý polidštila i opici, dovodil kdysi Bedřich Engels, alespoň tak si to pamatuji z marxismu-leninismu, bez kterého bych byl špatným inženýrem, jak říkala ta mrcha, co jsme ji měli na semináře.

Případ vyřešen, podíl práce na pofrancouzštění imigrantů považuji za prokázaný a u třetího piva, které Niko natočil už bez ptaní, pouštím své úvahy dál na špacír.

Jak by to asi vypadalo u nás doma, kdyby se k nám přistěhovali ti lidé z celého světa? 
Stal by se třeba Braník taky něčím mezi Saigonem a Gazou?
Počeštila by je práce?
Narostli by jim pupky a začali by v metru smrdět potem?

Některé myšlenky je lépe si nepřipouštět.

Niko, platím!

Zítra je za rohem na Avenue Flandres bleší trh. Kouknu, jestli tam nemají něco z českého skla. Třeba nějakého Egermanna!

Kdo dneska ještě ví, že Egermann byl vlastně Friedrich a ne Bedřich a bydlel v Haidě a nikoliv Novém Boru?

My, ve střední Evropě, jsme to multi-kulti tak nějak nezvládli.
Zvládnou ho Francouzi?
A  zůstane jen u nich?

To bude asi chtít julišku na cestu. Táta Miloš synka Nika přeci jenom slušně vychoval.

Jindra Pařík 9.10. 2010


Vypadá dost francouzsky? Chřibská, ale říká, že Murano Bohemia Crystal Vladislav Urban!

MjA0NTFhNj