logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 

Obsah


»
Ivan Štěpán v Paříži pokračuje


bezva den vsem!

pariz pokracuje dalsi vystavou a to na adrese GALERIE AURORA 33 rue mazarine 75006 PARIS na cely srpen dnes zahajeno pariz je krasna srdecne vsechny zvu!

Paris continues and another exhibition at GALLERY AURORA 33 rue Mazarine  75006 PARIS cells in August launched today Paris is a beautiful warmly invite all!

http://agenda.germainpire.info/view_location.php?location_id=2040

Ivan Štěpán  3.8. 2011

 

 

Gratuluji Ivane,
jsem rád, že budu moci jednou vyprávět, že jsem byl u toho, když to začalo

 

Jindra


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Ivan Štěpán cílí na Louvre!


Prý doma nikdo není prorokem. U nás ale, že to prý platí dvojnásob.

Nakonec není divu, desítky let jsme veřejně pranýřováni elitářskými filosofy a filosofujícími elitáři za českou malost, závistivost a čecháčkovství, prominentní intelektuálové píší obsáhlé statě o smyslu českých dějin, přičemž nám vystavují vysvědčení z národních vad a komplexů.
Těžko pak očekávat, že by takto zmasírovaná veřejnost si měla
troufnout vyhodnotit jakýkoliv umělecký počin jako dobrý, ne-li vynikající, dříve než se tomu stane v zahraničí, protože nebezpečí, že budeme napadeni a cupováni smečkou krasoduchů za provincionální soběstřednost, je více než předvídatelné.

Tak si raději počkáme, až umělce ocení ve světě.

Své o tom vědí všichni sklářští výtvarníci, a nejen oni.

Nakonec to vlastně ale ani není tak špatné. Nikomu z nás nezaškodí, pokusit se dosáhnout úspěchu v cizině, otrkat se a získat nejen nové zkušenosti, ale také jisté sebevědomí spolu se zjištěním, že oni ti věční národní moralisté povětšinou jen hloupě žvaní, a že u nás a s námi to vlastně vůbec není tak zlé.

O úspěchu výstavy Abstrakta Ivana Štěpána v Českém Krumlově jsem psal zhruba před šesti týdny a jsem rád, že přátelé českého skla, kteří výstavu navštívili, s mým nadšeným hodnocením souhlasili. (http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2778-Ivan-Stepan-vystavuje). Závěrem jsem vyslovil domněnku, že Ivanovo sklo uvidím příště už někde dál, nejspíše v Londýně nebo Paříži, a také že na takovou výstavu rád přijedu.

Budu si muset dávat větší pozor na to co říkám, protože před pár dny jsem dostal od Ivana Štěpána pozvánku na vernisáž a to v Rue du Seine v Paříži. Co naplat, nejsem politik, abych si mohl dovolit neplnit sliby, natankoval jsem traktor a za slabých deset hodin nočního přejezdu se kochal pohledem na Eifellovku.

Jak bych Vám to, co se v Paříži odehrávalo, nejlépe popsal.
Nejvíce by se snad hodilo slovo „radost“.

Ivan Štěpán měl radost, že mě vidí, já měl radost, že Ivan má radost, Soňa měla radost, že vidí Ivanovi obrazy a sklo, o kterém jsem po návštěvě Krumlova doma nadšeně vyprávěl, Ivan měl radost, že poznal Soňu, a všichni společně jsme měli radost, že jsme v Paříži, protože nemít radost z toho, že je člověk v Paříži, může mít snad jen pošetilec.

Výstava v Paříži je menší a stísněnější, než byla ta v Českém Krumlově, ale to není vůbec podstatné. Důležité je, že Ivan o sobě světu dává vědět a ještě významnější je, že se svět o jeho tvorbu zajímá. Nevím, jak to všechno dopadlo, jistě se to dozvím a prozradím Vám později, ale jisté je, že o sklo Ivana Štěpána se zajímali nejen okolní pařížští galeristé, ale i důležití lidé z Louvru.

Vy všichni víte, že moje srdce bije pro poněkud starší, československé sklo, ale některé věci prostě nemohu přehlížet a chci Vám o nich povědět:

Navzdory krizi, nehledě na celosvětový úpadek sklářského průmyslu, přes všechny myslitelné i těžko představitelné potíže existují u nás lidé, kteří jdou za svým snem, nehořekují, nestěžují si na nepřízeň osudu a krutou dobu, pracují, bojují, rvou se o své místo na slunci.

Těmhle lidem já bezvýhradně fandím.

Ivan nasedne ve Ždáře nad Sázavou do dodávky a doveze si výstavu do Paříže a uspěje!
Není to ohromné? Není to fascinující! Není v tomhle smysl českých dějin?

Vám přátelé radím, kupte si nějakýho Štěpána, a to dost rychle.
Až bude stát v Louvru, budete si muset připlatit.


Jindra Pařík 26. 7. 2011

fotky:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/IvanStepanParisExhibitionOpening2072011?authkey=Gv1sRgCNLJxujTw5qCygE#



Jinak, musím se pochlubit, že mě se podařlo prorazit do ciziny, a tak si možná našeho sklářského webu všimnou i místní doktoři přes kultůru, a občas mě nechají něco oskanovat :
J.
http://www.nationalglassfair.co.uk/news.html#visit




NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

imgAlgebra [90.177.106.*]

img14.08.2011 16:51

Sklo na cestách - Francie

Poněkud neobvyklým způsobem koncipovaná výstava pani Isabelle Monod - 35 let práce se sklem, v normandské Conches-en-ouche, Museé du Verre, Route de Saint Marquerite, kde objekty převážně umístěné do vestavěných světelných akvárií/terárií, působí přes všechnu uhlazenost, inspirativně. Posuďte: http://www.museeduverre.fr/

ODPOVĚDĚT

imgJindra [80.188.71.*]

img17.08.2011 02:49

Re: Sklo na cestách - Francie

Hezká prezentace, díky. Pane Algebro, nenapsal byste něco pro nás, nejen do diskuse, ale jako článek? Když nás bude víc.... Díky Jindra

ODPOVĚDĚT

imgAlgebra [213.220.255.*]

img07.08.2011 18:08

Comme ci, comme ca

Spanilé tažení Ivana Štěpána sklenou stezkou, v mnohém podobné hnutí vlny prvních pionýrů k horizontu Divokého západu. A tím sympatické – ze všeho co lze rozeznat ze zveřejněných fotografií patrné odhodlání „dělat vše na vlastní pěst“ – vyhýbat se eklektizmu obloukem. Tvorba a výtvarná imaginace prosycená nápady – objekt zhmotněné turbulence - jakési stopy, kterou po sobě zanechala Kaplanova turbina, je dobrým svědkem, že top managment ČEZ zrovna na elementární vkus důraz neklade, jinak stěží vysvětlit, že monumentální plastika již není instalovaná ve foyer jejich středoevropské centrály. I balvany prorostlé sklenými žílami mají v sobě povahu magické proměny anorganické hmoty v živý organizmus. Co se týče grafiky, tam přiznám, osobně, má čitelnost poněkud zbloudila – ale možná to jen o tom, že viděno nebylo na vzdálenost doteku. Přeci jenom obrázky skla /a všeho s ním spříbuzněného/ je věcí svrchovaně ošidnou. A nikdy nemůže nahradit střet ztečí. Možná to též tím, že pozorovatel uvyklý spíš v kresbách a grafikách sklářských výtvarníků nacházet návrhy, předlohy či studie zamýšlených realizací ve skle. Grafika a obrazy Ivana štěpána část jeho sklářské tvorby spíš volně provází, na způsob družiček. Co se týče galerijních mol, tak pokud mi zůstal kousek zdravého selského pod čepicí, myslím, že Palais Royal, kam zalezl Louvre, není platformou typu Kunsthalle, pro vitální, zavádějící se sklenou avantgardu. Bože chraň, že bych nepřál, ale Louvre je v první řadě ustrnulým muzeem, které leda tak potvrzuje dávno posouzené a potvrzené hodnoty Tutanchamónových řemeslníků. Osobně bych zkoustnutelný vkus Louvre, stran moderní sklářské produkce, ocejchova tak hranicí definovanou Daum Freres, René Laliques, Emile Galle – tedy secesí, která v srdci starého dobrého kontinentu, měla svůj dobový ekvivalent v produkci např. Loetz z Klášterského mlýna. V Louvre zkrátka panu Štěpánovi pšenka nepokvete, stejné jak nekvetla ani pro naše již v sladké zemi zavedené legionáře – Yana Zoritchaka a Vladimíra Zbynovského. Konkrétně zrovna Yan Zoritchak učinil pro zanedbaný zkostnatěný vkus francouzského skleněného diváka cosi, co lze na tomto poli srovnat s vítěznou bitvou u Slavkova, a byl za to náležitě odměněný „Rytířem řádu umění a literatury“ :) Ti, kdo chtěj Francii vzít ztečí se sklem v oku, musí nejspíš usilovat o uznání z takové platformy, jako je molo sklárny a galerie Boit, nedaleko Antibes ( http://www.galerieduverre.com ). Pokud bylo naznačeno, že od dob Laliques není sladká Francie zrovna sklu zemi zaslíbenou, samozřejmě to potvrzují výjimky v podobě elitních solitérů. Jedním z nich fascinující nadčasová tvorba Maurice Marinota, částečně soustředěná v Musée d’Art moderne v Troyes ( www.expomarinot-troyes.com ), vycházející z místní tradice výroby flakónků pro voňavé esence, postupně se oprošťující od nánosů secesního očekávání a art deca. Vyústila nakonec v tvorbu nadýchaných, voňavých nádobiček a lahviček, jakoby vytažených z jícnu vulkánů, ve tvarech jednoznačně předjímajících horizont věcí budoucích, ne-li přímo věčných ( http://www.google.cz/search?q=maurice+marinot&hl=cs&rlz=1R2SUNC_csCZ372&biw=1366&bih=639&prmd=ivns&tbm=isch&tb o=u&source=univ&sa=X&ei=ZLY-TrOFL4us-gaX5qy9Ag&sqi=2&ved=0CCMQsAQ ). Zkrátka kdo ve Francii nechce nosit vodu ve skleněných vědrech do oceánu, s nadějí že hladina vzduje, začíná zpravidla spíš u Boita než v ošlapaných pouličních galeriích a ateliérech kolem Louvre.

ODPOVĚDĚT

ZDUzM