logo    Československé sklo  Czechoslovakian Glass  Mistři českého skla - Czech Glass Masters 


Týden v poklusu (Hetic days)

The last few days for me have been hectic.... sometimes 24 hours is not enough.

On Friday, shortly before the opening of the glass exhibition of the work of Mr Vizner in Novy Bor, organised by myself, Max and Daniela,  I heard the bad news.  Althoug  Mr F. Vizner is home from the hospital in Brno, doctors have prohibited him from  participating, opening the latest show of his glass in Novy Bor, that I am organising next Thursday.

"This has fucked Bor" said Mr. Vizner sadly on the phone.

"If Mr. Vizner is not there, the opening is exactly how he defined it a moment ago," I think. Mrs Vizner also asked me to keep this personal issue highly confidential.

It is a small world, especially in Czech glass, as half an hour after Mr Vizner called me,  Max Velcovsky had heard from several parties that Vizner will not  be there. I now had a problem for the exhibition. Vizner glass exhibition but possibly no Mr Vizner.

In the Czech language we say that "Professor Horak told the Gestapo nothing" and so I deny what Mr Vizner said a quarter of an hour ago and say, "He is home from the hospital and I firmly believe that the opening will be fine (!)" Maybe it is possible to be persuaded to lie for a hell of a lot of money, but to to blatantly lie to friends, with no dirty payment, is very difficult to do.

That night, I cannot sleep, disturbed by worry about the problems relating to the forthcoming show. Im not like that usually. Then I have a bright idea that may save the show. Bor has a projector to a laptop, last used in the presentation of the major glass artist there recently, Mr Jiri Suhajek.  I soon get together with Mr. Vizner,  Skype , laptops and microphones and soon we have at least a picture linking his studio and the gallery.  He is  excited about the idea of the electronic medium, so I  go and find a decent webcam.

On the Monday morning I go to Zdar to see Mr Vizner and install the camera and microphone on a laptop, testing  the connection- It works. Daniela comes with a van to collect the precious unikat cut pieces. Mrs. Vizner assists with great coffee and cakes and we all agree the final details. It seems that everything goes well. Home again after dark, a long day.

Tuesday was devoted to sorting out glass, Hutni Sklo from Skrdlovice and pressed glass in boxes, Maxs glass by Mr. Vizner too, I still have with me a lot of the items from the last show in Bruntal. I ended up wishing I had collected stamps not glass,  transferring  the weight of so many pieces really hurts the back, arms etc!!!

Wednesday, meeting at 13:00 at the Museum of Novy Bor. Many things are already in place, glass artist John Frydrich helps move the rare unikat cut glass pieces. He says he is worried, one slip and half a million CZK could disappear forever! A courier from Sázava arrives, bringing with him the latest Vizner designs for Bohemia Machines. He aksed for "the director" Prokesova, who is usually known as Danny, Daniela, who runs the gallery is not used to such offical formal descriptions of her position. This causes a little laughter among the relaxed staff. My wife Sonia arrives and starts to arrange the Skrdlovice displays and pressed glass. At exactly five oclock, as agreed with Mr Vizner, we test the transmisson of sound and pictures from his house in Zdar. We can hear and see him, so, it is pretty good.  We did the maximum possible under the circumstances and it worked well.

On Thursday, shortly before 7am, I head back to Prague, to be at the airport hotel by 9:00am, where I pick up Mark Hill, from London, the writer and broadcaster who has come to see the show.We then pick up Max and travel quickly around the country,  and then return with them back to  Novy Bor. Only hours before the opening of the exhibiton Daniela from the gallery kindly arranges a visit to a glass factory in Lindava which we all enjoy. But time is running out and it scares me a bit. Nature loves balance, if something is going very well here, somewhere else, something must be wrong, and Im just wondering what it is!!!

Back at the gallery, again we test the online connection to Mr Vizner, again it is perfect. We have enough time to show Mr. Mark Hill the Glass Museum in Novy Bor and he studies the treasures there.

We head back at 4.45pm and meet the first visitors to the opening. Mr. Vizner watching through the webcam, sometimes exchanges a few words, thats how it should look like, how I wanted it. Daniela the gallery director, opens the exhibition. Then, the noted Czech glass authority, Mr. Langhamer delivers a long and interesting detailed talk on the working life of  Mr. Vizner and then my turn. I apologise for the difficult situation regarding Mr Vizner. Mr. Vizner smiles and responds, but we do not hear anything. The webcam  picture is somehow disturbed  and then freezes completely.

For over twenty years I have worked studying software and sometimes software misbehaves at the worst possible moment. Even every mouse movement is rehearsed and tested hundreds of times, but when the hour arrives for it to perform officially, and before the widest possible audience, suddenly appears on the screen "run-time error" the program, fails, taking the whole operating system too. And now here I am trying to fix it, but  I know its futile. It is just the early evening rush, an Internet network in Bor, in Zdar, or both has overloaded and collapsed. In English, it is Murphys law, just when you need things to go well, they dont!

So busy with these things, I did not have time to eat or drink anything, which is higly unusual for me!! I think, a couple of weeks on this diet and I will disappear, round Jindra no more...

Returning to the busy room, the reception for the gallery guests I find is  running surprisingly well. People come to the computer, talking to Mr Vizner and he gestures indicating that he hears, waves and beckons, I think that perhaps for all the misery caused by the computer, the opening will not end so badly.

I have time to mingle with the guests a bit. I chat with Ms. Maria Glückaufova and Director of the School of Glassmaking at Senov Frantisek Janak, they are worried for the future of the school, the state of education in relation to glass is difficult and depressing. Frantisek Janak will fight for "their" school to the last breath, I understand the plight of the school, and I am with him, on his side, but I just do not know how I can help.

On a happier note, I meet a glass artist, Mr. Trnka, who is in good humor and optimistic.
Our glass has been many times been emptied, but is always refilled! Indeed, we agree we are lucky to have such private glass collections as seen today, here, that we can organise a spectacular event such as this.
Do not give up, do not cry! This way is the way! There is a future for glass in the Czech Republic.

Mr David Stahlavsky from the radio Radio interviews me and Daniela and Max. Mark Hill is interviewed too, the Englishman who has said so much about Czech glass, in his books and in Millers Antiques Guides and on the BBC TV. The hall slowly empties during the evening and  the fun moves downstairs to the restaurant. I quickly telephone Mr  Vizner  and inform him about the success of the event. Generous as always, he says: "Good, good, thanks, thanks."

It occurs to me that another time, I should get the picture sent by Skype and speak to Zdar via fixed telephone line with a loudspeaker. Hindsight is a marvellous thing!

What next?

Next, I hope Mr. Vizner will be 100 per cent very soon. Hopefully, the month of Christmas will bring such things.

Thanks to everyone who participated in this event, 
Daniela Prokesova, Jan Frydrich, Mr. Langhamer, Maxim Velcovsky, Martin Hajn, Mark Hill, David Stahlavsky and Eva Odstrcilova from Radiozurnal – Cesky rozhlas, and especially Petr Novotny - owner of Ajeto and the glass museum of modern glass.

I must not forget to thank my wife, Sonia, without her help, I may not get anything done!

On Friday, the day after the opening, we meet glass artist and gallery owner Mr. Karel  Wünsch, an exciting and interesting event too, filled with his accurate memories of the production of important pieces of glass, Skrdlovice, Exbor and more....

Jindra  Pařík 28.11. 2010

Few pictures here

Translation Robert Bevan-Jones, thank you so much Rob

And also here:

Reportáž Davida Štáhlavskoho z výstavy Františka Víznera v Ajeto museu - (začíná na 2:50)

Některé dny se táhnou jako chladnoucí sklovina, jiné klokotají tak, že nebýt smsky mobilního operátora s připomenutím, že je potřeba zaplatit by člověk ani nepostřehnul, že je týden v trapu.

Moje poslední dny patřily mezi ty druhé.

V pátek jsem se dozvěděl tu špatnou zprávu. František Vízner je doma z brněnské špitálu, ale s největší pravděpodobností mu doktoři zakáží účastnit se vernisáže jeho výstavy v Novém Boru následující čtvrtek.  „Tak Bor je v prdeli“ smutně konstatoval pan Vízner.

Jestli se to rozkřikne, že tam pan Vízner nebude, ta vernisáž bude přesně tam, jak před chvilkou sám definoval“ pomyslím si. Zavazuji proto pana Víznera i jeho paní k přísnému zachování mlčenlivosti.

Svět je malý, za půl hodiny mě volá Max Velčovský, že slyšel z několika stran, že Vízner tam ve čtvrtek nebude. Zapírám jak profesor Horák na gestapu a drze mu tvrdím, že jsem s Víznerem před čtvrthodinkou mluvil a že už je doma z nemocnice a že ještě má jít na nějakou kontrolu, ale že pevně věřím, že se na vernisáž dostaví.
No znám jiné co lžou přesvědčivěji a za peníze“, ale přesto z toho nemám dobrý pocit, takhle bezostyšně lhát kamarádům by se nemělo. Ale co kdyby se to profláklo…..

V noci se převaluji a nemůžu usnout, nejsem na takovéhle všivárny stavěnej. Pak dostávám nápad. Daniela má v Boru projektor k notebooku, používala ho při presentaci Jiřího Šuhajka, spojím se s panem Víznerem pomocí skype a dostanu ho mezi nás alespoň obrazem on-line.
Víznerovi jsou nápadem nadšeni a já mažu koupit slušnou webovou kameru.

V pondělí zrána mířím do Žďáru nad Sázavou a instaluji u Víznerů kameru a mikrofon na notebook, zkoušíme spojení. Funguje to.
Daniela si přijíždí pro broušené věci s dodávkou, u kávy a skvělých zákusků paní Víznerové domlouváme poslední detaily. Vypadá to, že to všechno klapne. Domů zase za tmy.
Úterý věnuji balení lisovaného a škrdlovického skla do beden, Maxovi věci mám stále u sebe ještě od poslední výstavy v Bruntále. Že já se nevěnoval sbírání známek, od přenášení skla vážně trochu bolí záda.

Ve středu je sraz v 13:00 v muzeu v Novém Boru, broušené věci jsou už na místě, přijíždí sklářský výtvarník Jan Frydrich, který Víznerovi věci „umí nosit“ (když potvora vyklouzne, je půl milionu v tahu, to si nikdo normální nevezme na triko). Trochu smíchu mezi právě obědvajícím osazenstvem sklárny vyvolá příjezd kurýra ze Sázavy, který přivezl nejnovější Víznerův design pro Bohemia Machines, a ptal se po paní ředitelce Prokešové. Daniela je pro všechny Danča, a užití jejího oficiálního titulu skláře očividně pobavilo.

Přijela i Soňa a začínáme rozmísťovat lisované a škrdlovické sklo. Po páté hodině, jak bylo dohodnuto, se spojuji přes skype s panem Víznerem, slyšíme se i vidíme se celkem dobře, zdá se, že jsme udělali maximum možného, aby to klaplo.

Ve čtvrtek krátce před sedmou odjíždím zpátky do Prahy, v letištním hotelu v Ruzyni mám v 9:00 vyzvednout Marka Hilla z Londýna, pak Na Petynce Kudrnáče a upalovat s nimi zpátky do Nového Boru, Daniela nás chce před vernisáží ještě povodit po sklárně v Lindavě.
Všechno vychází téměř na minutu přesně, a to mě trochu děsí. Příroda miluje rovnováhu, když něco jde moc dobře, musí se zase něco pokazit, a já jen přemítám, co to bude.
Ještě jednou vyzkouším on-line spojení k Víznerovům, je dokonalé, máme dost času, tak ještě ukážeme Marku Hillovi staré museum skla v Novém Boru.

Ve třičtvrtě na pět jsme už zpátky a potkáváme první návštěvníky vernisáže. Pan Vízner sedí na svém místě ve Žďáru, pozoruje přes webovou kameru ten cvrkot, občas s někým prohodí pár slov, ano takhle to mělo vypadat, takhle jsem to chtěl.

Daniela zahajuje výstavu, pan Langhamer dlouze pohovoří o života běhu pana Víznera a pak jsem na řadě já, omlouvám Víznerovu nepřítomnost, usedám k počítači a zdravím do Žďáru.

Pan Vízner se usmívá a odpovídá, ale nic neslyšíme, obraz se nějak škube a pak zmrzne úplně.

A je to tady – generálský efekt.

Jak jsem si já, který se dvacet let živí tím, že programuje a občas i prezentuje software, mohl vůbec myslet, že by mě to snad mohlo projít! To je přeci zákon!

Každý pohyb myši je stokrát nacvičený a vyzkoušený, ale když se předvádí program na ostro, a to pokud možno před co největším publikem, z ničeho nic se objeví na obrazovce „run-time error“ a program v lepším případě upadne sám, v tom horším a častějším s sebou vezme i celý operační systém Widle. A teď to tu mám znovu, tak nepanikařím a nesnažím se to opravit, protože vím, že je to marné. Prostě je podvečer, internetová síť v Boru, ve Žďáře nebo v obou místech přetížená. Resignuji a odcházím jak zpráskaný pes na pivo.

Vždyť já celý den vlastně nic nejedl a ani nepil. Vydržet tak pár týdnů a budu zase vypadat jako normální člověk, a ne koule.

Po návratu do sálu, zjišťují, že se zábava rozběhla nečekaně dobře, lidé přicházejí k počítači, mluví k němu a on gesty naznačuje, že slyší, mává a kyne, snad to při té vší bídě nedopadne tak zle. Klábosím chvilku s paní Marií Glückaufovou a s čerstvě „odejitým“ ředitelem sklářské školy v Kamenickém Šenově panem Františkem Janákem, ale jejich bolest nad stavem sklářského školství je ohromná a zdá se, že nakažlivá, jdu raději jinam, protože se opravdu nechci něco chytit a podlehnout poraženeckým náladám. František Janák bude bojovat o „svou“ školu do posledního dechu, chápu to a jsem s ním, jen nevím, jak bych mohl pomoci.

Příjemné rozptýlení nacházím u dalšího sklářského výtvarníka pana Trnky, z něj čiší dobrá nálada a optimismus a ten chci do sebe nasát. Naše sklářství bylo už mnohokrát na dně, ale vždycky se zvedlo! Vždyť jsme na půdě privátního musea, privátní sklárny, která si může dovolit takovouhle velkolepou akci!

Nevzdávat se, nebrečet a makat!
Tudy vede cesta!

Odchytává mě pan David Šťáhlavský z Radiožurnálu, něco mu blábolím, snad to Daniela či Kudrnáč, kteří poskytují Radiožurnálu také rozhovor nějak zachrání.

Sál se pomalu vylidňuje, zábava se přesouvá o patro níž do restaurace.


Ještě volám k Víznerům, že končíme a odpojujeme, a informuji o průběhu.

František jako vždycky velkorysý říká:
Dobrý, dobrý, dík, dík

Napadá mě, že jsem měl nechat obraz puštěný přes skype a hovořit se Žďárem pevnou telefonní linkou s hlasitým příposlechem. Po bitvě je každý generál.
No jo, tak příště…..

"Jaké příště, safra!"

Příště bude pan Vízner zdráv a mezi námi! Přejme si to a ono se to splní!
Vždyť za měsíc jsou Vánoce.

Děkuji všem, kteří se na téhle akci podíleli, tedy Daniele Prokešové, Honzovi Frydrichovi, panu Langhamerovi, Maximu Velčovskému, Martinu Hajnovi, Marku Hillovi, Davidu Šťáhlavskému a Evě Odstrčilové z Radiožurnálu, a zejména Petru Novotnému – majiteli sklárny Ajeto a musea moderního skla.

Taky bych neměl zapomenout poděkovat své ženě Soně, bez které by nešlo vůbec nic.

V pátek domů, ale přes galerii pana Karla Wünsche, ale o tom jindy.

Jindra Pařík 28.11. 2010

Fotky jsou zde:



imgDíky imgDaniela img28.11.2010 19:39

Daniela Prokešová (Ajeto) a František Vízner